Prof. MUDr., CSc. Vladimír Vonka

* 1930

  • „Málokdo chtěl dělat stomatologii. Většinou to byli zájemci ze zubolékařských rodin, chtěli pokračovat v rodinné tradici. V každém kroužku byl organizační vedoucí kroužku a pak tam byl ještě ideový vedoucí. Ta ideová vedoucí za mnou přišla druhý nebo třetí den a řekla mi, že bych se měl přihlásit na tu stomatologickou fakultu. Že prý o mně jednal výbor Svazu mládeže, že prý propaguji tzv. ‚mendelismus.‘ Tak je tam prý návrh, že bych měl být vyloučen z fakulty. A já jsem nechápal, že tohle může být pravda.“

  • „Chtěli, abych pro ně pracoval, abych zajel na určité místo a zjistil, co se tam staví, nebo děje, a já jsem to odmítl. Bohužel jsem použil slova, že tam nejedu jako ‚špión‘. A to jsem neměl dělat. To se ten dotyčný pán těžce nafoukl.“

  • „To byl člověk velmi málo vzdělaný. Ale byl plný třídní nenávisti. To nám bylo naprosto cizí. Ale on kapitalisty a imperialisty házel do jednoho pytle. A tím, že byl tak, jak bych řekl, jednoduchý, tak měl velký apel k manuálně pracujícím. On sám byl truhlářský dělník, myslím. Pak se z něj stal profesionální revolucionář. Na to byly školy v Moskvě, kde byli tito lidé zacvičeni v taktice, jak převzít vládu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 21.06.2022

    (audio)
    délka: 04:50:26
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 01.08.2022

    (audio)
    délka: 02:26:13
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 3

    Praha, 11.08.2022

    (audio)
    délka: 02:20:14
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Zpolitizovaná genetika mě málem připravila o studium na lékařské fakultě

Vladimír Vonka v mladém věku
Vladimír Vonka v mladém věku
zdroj: pamětník

Prof. MUDr. Vladimír Vonka, DrSc. se narodil 31. července 1930 v Praze do rodiny úředníka vinohradské Orionky Eduarda Vonky a jeho ženy Vlasty, úřednice pracující tamtéž. Vyrůstal se dvěma bratry Eduardem a Jiřím. V letech 1949 až 1955 absolvoval Lékařskou fakultu UK v Praze. Lékařskou praxi začínal na interním a infekčním oddělení nemocnice v Ústí nad Labem. V červnu 1956 nastoupil na Oddělení virových neuroinfekcí v pražském Ústavu epidemiologie a mikrobiologie. Celé oddělení brzy přešlo do Výzkumného ústavu imunologického, který se stal součástí Ústavu sér a očkovacích látek. V druhé polovině 50. let byl mezi vědci, kteří se podíleli na řešení problémů s očkováním proti dětské obrně. V roce 1960 poprvé navštívil USA jako účastník konference o očkování proti dětské obrně. V šedesátých letech pobýval dvakrát v Americe na dlouhodobých stážích. V letech 1964 - 1965 pracoval jako stipendista WHO pod vedením proslulého virologa J. L. Melnicka na Baylorově universitě v Houstonu. V letech 1968 – 1969 pracoval tamtéž jako hostující profesor. Hlavním předmětem jeho studia v USA byly viry, které vyvolávají zhoubné nádory. Po návratu do Prahy se nádorové viry staly dominantou jeho výzkumné práce. V letech 1976 – 1983 vedl s gynekologem J. Kaňkou rozsáhlou prospektivní studii, která významně přispěla k určení virových původců rakoviny děložního čípku. V roce 1991 přešel s celým Oddělením experimentální virologie, které vedl, do Ústavu hematologie a krevní transfuze. V něm byla hlavním tématem jeho výzkumné činnosti imunologie a prevence zhoubných nádorů. V roce 1994 byl mezi zakládajícími členy Učené společnosti České republiky. Od roku 1957 je ženatý s Jarmilou, která pracovala jako zubní lékařka. Vychovali spolu syna Richarda, který je rovněž lékařem. Je autorem více než 300 publikací z oblasti epidemiologie, imunologie, genetiky virů a vývoje protivirových a protinádorových vakcín, ale také autorem či spoluautorem několika monografií. V roce 2005 obdržel z rukou prezidenta republiky Václava Klause medaili Za zásluhy v oblasti vědy.