Mgr. Jaromír Vitvar

* 1931

  • „Tehdy to bylo tak, že jsme se sestrou přišli ze školy a doma nikdo nebyl. Byly tam rozházené věci, v kuchyni na zemi nádobí. Divili jsme se, co se tam dělo. Takhle by maminka neuklízela, nedávala by nádobí na zem. V pokoji byly vytahané zásuvky a věci na zemi rozsypané. Byli jsme z toho dost vyjevení. Měli jsme otevřené okno v kuchyni a za chvíli přišla sestřenice, která bydlela taky v Lomnici, a volala na nás z ulice, že máme jít k nim na oběd. Ptali jsme se jí, co se stalo a ona říkala, že se to dozvíme, že máme jít k nim. U nich jsme se tedy dozvěděli, že tatínka zatklo gestapo. Odvedl ho četník do Kartouz u Jičína. Tam byla taková středověká věznice, Kartouzy se tomu říkalo.“

  • „Zhruba od roku 1941 tam byli Hitlerjugend. Byli ubytovaní ve škole. Bylo jich tam hodně. Chodili po městě a měli tvrdou kázeň. My jako kluci jsme jim dělali to nejhorší, ale když si na to zpětně vzpomenu, byli to chudáci. Chodili v zimě v mrazech v krátkých kalhotách a podkolenkách, nohy měli fialové. Jezdili na lyžích a my jsme jim dělali to nejhorší. V Podkrkonoší v Lomnici nad Popelkou se za války dělaly lyžařské závody, skoky na lyžích, protože dál už byly německé hranice.“

  • „‚Soudruhu, my bychom potřebovali, abyste dělal ředitele školy v Dolních Břežanech,‘ říkali mi. V Dolních Břežanech se tehdy dostavovala škola. Já jsem jim říkal: ‚Proč ne, ale já nejsem ve straně.‘ Divili se, že nejsem ve straně, a říkali, že to nevadí, že to zařídí. Psal se rok 1982. Prý to zařídí, že se mnou počítají. Přijeli asi za dva dny. Už nepřijeli dva, ale jen jeden, ten vedoucí odboru, a říkal: ‚Nezlob se na nás, ale ono to bohužel neprošlo.‘ Já jsem říkal, že to bylo jasné, že to neprojde, že to nebude možné. Oni mysleli, že už to půjde, ale nešlo to.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zvole u Prahy, 12.04.2023

    (audio)
    délka: 03:06:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nejsi v KSČ, nemůžeš být ředitelem školy, soudruhu

Jaromír Vitvar
Jaromír Vitvar
zdroj: Pamětník

Jaromír Vitvar se narodil 10. prosince 1931 v Jičíně do rodiny učitelky Anny Vitvarové a úředníka Jaromír Vitvara, který byl účetním v továrně na tkalcovské stroje v Lomnici nad Popelkou. Pamětník měl o dva roky starší sestru Věru. Narodil se s ochromenou jednou rukou, která zůstala takřka nehybná, avšak díky tatínkově péči a podpoře handicap úspěšně překonával. Podstatnou část svého dětství prožil v Lomnici nad Popelkou, kde nastoupil v roce 1937 do první třídy. Vzpomíná na protektorátní atmosféru v Lomnici nad Popelkou, například na mobilizaci a Hitlerjugend. Jeho otec Jaromír Vitvar st. byl cvičitelem v Sokole, hrál v ochotnickém divadle, zpíval ve sboru. V roce 1941 ho zatklo gestapo kvůli spolupráci s odbojovou skupinou Obrana národa. Desetiletý Jaromír o odbojové činnosti svého otce věděl a pomáhal mu. Jaromír Vitvar st. v roce 1944 zemřel ve vězení v polském Gollnowě (dnes Goleniów). Rodina se ocitla v existenční nouzi, protože matku propustili z práce. Podporovali je příbuzní a lidé z odboje, matka s dětmi si přivydělávaly šitím korálkových předmětů. Po válce se přestěhovali do Prahy, kde Jaromír Vitvar v roce 1950 absolvoval gymnázium. Odmítal účast ve Socialistickém svazu mládeže (SSM) a později i členství v Komunistické straně Československa (KSČ), což ho diskvalifikovalo z vysokoškolských studií a dalšími způsoby znevýhodňovalo. Po maturitě na svou žádost dostal umístěnku učitele ve vesnických školách na Ostravsku, kde učil několik let, poté pracoval ve Zvoli u Prahy. Založil rodinu, s manželkou vychovával dvě dcery. V 60. a 70. letech žili v Týnci nad Sázavou. Jaromír Vitvar učil matematiku a fyziku, pedagogickou fakultu dostudoval dálkově za normalizace. Odmítl podepsat Antichartu. Protože nechtěl vstoupit do KSČ, nemohl dělat ředitele školy, což mu v roce 1982 nabízeli. V letech 1990–1993 působil jako školní inspektor. V roce 2023 žil ve Zvoli u Prahy.