Oldřich Vašák

* 1926  

  • „Tak jsem nastoupil do Diany. Během té doby, co jsem tam byl, jsem dělal v tunelech na Messerschmitt. Mně dali, abych přidělával nějaké trubky do toho stroje. Nevěnoval jsem tomu takovou pozornost, abych to dělal pečlivě. Prosím, tak jsem to měl v srdci. Ovšem oni mě potom dali na nejtěžší práci – transport kolona. Zespod, pod tím tunelem, se tahaly různé součásti nahoru. Ještě chci říct, že jsem byl tenkrát, jako mladý člověk, zklamaný našimi lidmi, poněvadž oni kvůli kousku salámu nebo trošce cigaret nebo trošičce kořalky pro ně dělali v neděli. Byl jsem překvapený, jako mladý člověk, že to jsou naši schopní. Byli to studenti, nestudenti, Bůh ví, kdo tam dělal. To mě dost mrzelo. Já jsem nedělal ani jednu neděli, vždycky jsem jel domů.“

  • „Vítal jsem Rusy a byli jsme ve sklepech kvůli nějakému bombardování. Viděl jsem ty Rusy, ovšem potom, když tam měli velitelství, tak nás navštívili ve sklepech. Každá rodina měla oplocenou část sklepa, kde jsme byli. Byli jsme tam já, maminka, bratr, druhý bratr a ještě jedna rodina, kde byla mladá paní, měla tříletou dcerušku a nevlastní dceru s námi v kóji. Vzhledem k tomu, že s námi byla devadesátiletá babička a měla velkou sukni, co kdysi nosily staré ženy, zvlášť venkovanky, tu dceru, tenkrát měla šestnáct let, schovala pod sukni, kdyby se náhodou někdo objevil a zatoužil po ní. Náhodou přišli dva Rusáci s puškami a teď si vybírali, vybírali. Napětí, to víte, žádná legrace, takoví škaredí chlapi, umaštění. Když jsem je viděl pochodovat kolem nás, to byla hrůza, s koňmi, a nějací vojáci pobíhali vedle. Čili večer přišli do té kóje a vybrali si tu paní.“

  • „Byl jsem doma. Přišli dva Češi a ptali se, jestli je pan Vašák doma. Já říkám: ‚Není, ale přijde na oběd.’ Netušil jsem, že to byli gestapáci. Kdybych to věděl, tak by mě možná napadlo poslat je do domu určitým vchodem, kudy tatínek nechodil, chodil tím druhým. Kdyby mě to napadlo, ovšem to si člověk neuvědomí. Čili oni na něho čekali a dole před vchodem do domu ho zatkli. To víte, nepřišel domů, tak jsme měli nervy, co je s tatínkem. Nakonec jsme zjistili, že byl nejdřív určitou dobu v Kounicových kolejích, potom byl převezen do Flossenbürgu a potom do odnože tábora Flossenbürg v Liberci [pamětník se spletl, šlo o koncentrační tábor v Litoměřicích]. Mám nějaké dopisy, ti lidé se domnívají, že přijel a byl tam ve fabrikách v tunelech a dělal tam. Tatínek měl osmačtyřicet let, byl chlap plný síly, nepamatuji se, že by byl nemocný. Nakonec to dopadlo tak, že 5. února 1945 jsme dostali papír, že zemřel.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Moravský Krumlov, 06.08.2020

    (audio)
    délka: 02:14:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Přišli dva Češi a ptali se na tatínka. Netušil jsem, že to byli gestapáci

Oldřich Vašák na dobové fotografii
Oldřich Vašák na dobové fotografii
zdroj: Archiv pamětníka

Oldřich Vašák se narodil 24. června 1926 do rodiny československého legionáře Františka Vašáka. Vyrůstal v Moravském Krumlově, odkud se ale rodina vystěhovala v roce 1938, kdy město připadlo do Sudet. V té době Oldřich studoval na vojenském gymnáziu v Moravské Třebové v regionu Hřebečska. Vzpomíná na konflikty tamních německy mluvících obyvatel Němců s vojáky. Po obsazení Československa nacistickým Německem byla škola zrušena a Oldřich se vrátil do Brna, kde později studoval obchodní akademii. V červnu 1944 zatklo otce gestapo za jeho účast v organizaci Odboj. Za půl roku zemřel v koncentračním táboře v Litoměřicích. Oldřich musel na konci srpna 1944 nastoupit na nucenou práci do podzemní továrny Diana, kde vyráběl stíhací letouny Messerschmitt Bf 109. Příchod vojáků Rudé armády znamenal pro Oldřicha předzvěst dalšího zla, když se stal svědkem jejich násilí. Komunisty vnímal během celého života jako nepřátele. Našel si místo vedoucího účtárny pedagogické fakulty, která přešla pod rektorát Masarykovy univerzity, kde pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1987. Oldřich se přestěhoval zpátky do Moravského Krumlova. V roce 2020 zde nechal před rodný dům umístit kámen zmizelých za svého otce Františka Vašáka.