Jiří Vanýsek

* 1944  

  • „To byl rok 1972, to jsme točili asi v dubnu, květnu. Pak se dělal takový cyklus, jmenoval se Veselá je dědina. Byl jsem ve střižně. Tam potom přišla sekretářka a přinesla nějaké filmy. A byl tam můj starý film z roku 1968 o těch politických studentských hnutích. Jmenovalo se to Předpověď polojasno. A já jsem říkal: ‚Na co to je tady? Co to má být?‘ A ona říkala: ‚No bohužel se to bude promítat před komisí.‘ A v té chvíli mně došlo, co bude dál. Že ten film se bude promítat proto, že je závadový. Což on byl tedy, z hlediska tehdejší normalizace. Pak jsem šel před tu komisi a musel jsem se tam nějak hájit, proč jsem tohle točil. A takové myšlenky, které tam zaznívaly, politicky pravicově oportunistické a tak dále. No, byla to šaškárna. Protože všichni jsme věděli, oni i já, že jsme byli – nás bylo víc, kteří odešli, myslím, že jich bylo sedm – že jsme byli vytipováni na KV KSČ z hlediska nějakých kádrových materiálů. Já samozřejmě jsem měl ty filmy zakázané. A ta komise mě shledala, že nemůžu v televizi pracovat. To bylo prostě rozhodnuté, že jsem byl syn profesora Vanýska a že jsem nebyl v KSČ, takže jsem byl takto vytipovaný. A můj bratr byl stejně tak vytipovaný na psychiatrické klinice. Musel kliniku opustit.“

  • „Totalitní myšlení v podstatě je myšlení, které zjednodušuje věci. Z lenosti a nevědomosti, z malých znalostí. Totalitní myšlení by vždycky chtělo ten svět nějak uchopit, zaškatulkovat, aby bylo nějaké bezpečí, že to je tak a tak. A jsou všelijaké teorie, kde se to dá do škatulek a ta společnost je organizovaná. Samozřejmě, že je to vždy spojené s tím, že se objeví nějaké osobnosti, které mají vůdcovské vlastnosti. Což je tedy bohužel i v demokracii. Protože ti vůdcové, ti lidé, kteří mají vůdcovské schopnosti, nejsou vždycky ti nejlepší lidé. A totalita je ještě spojená s takzvanými klišé. Že se používají taková klišé, že toto je dobro, toto je zlo, toto je špatně.“

  • „My jsme ale byli tou atmosférou školy tak nasměrovaní, že pro nás absolutně nepřicházelo v úvahu, že by někdo z nás vstoupil do KSČ. Ta škola byla velice, řekl bych, protikomunistická. Tam nebyl vůbec nikdo, kdo by byl svazák nebo komunista nebo to bral vážně. Já si myslím, že tam bylo nejsilnější hnízdo antikomunismu 60. let. Nakonec všichni absolventi, kteří byli před námi, to svými díly ukazovali. Tam byla taková atmosféra, že já si pamatuji, že jsme měli marxismus a tam byl nějaký pán, který přednášel, předně myslím, že se to jmenovalo teorie kultury, ale byl to v podstatě marxismus. A tenkrát byl asi v roce 1966 v Moskvě proces proti dvěma spisovatelům. Byli uvěznění za své knížky a my jsme s tím pánem nebo soudruhem diskutovali o tom, že to asi není správné, když je někdo vězněný za své dílo. A on to nějak obhajoval, dosti chabě. My jsme na něj útočili a skončilo to tím, že on z té učebny utekl. Rozčílil se, vzal své věci a utekl pryč. A my jsme byli nadšení, že se nám něco takového podařilo. Vávra (pozn. Otakar Vávra, režisér, tehdy pedagog FAMU), asi se to někde dozvěděl nebo mu to bylo vytýkáno, že ti jeho posluchači jsou takoví, a velice nám vynadal. Ale ne za to, co jsme říkali, ale za to, že jsme se takhle odhalili. Že to už budeme mít v posudcích a materiálech a že jsme úplně hloupí, proč takové věci děláme atd.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 23.09.2016

    (audio)
    délka: 04:17:56
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Brno, 12.11.2019

    (audio)
    délka: 02:06:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jak to říkal Jiří Voskovec: Klid, rozvahu a hlavně se ne...

PROFIL_DOBOVA_1972.jpg (historic)
Jiří Vanýsek
zdroj: archiv pamětníka

Jiří Vanýsek se narodil 3. února 1944 v Brně do rodiny očního lékaře Jana Vanýska. V 60. letech, po studiích na pražské FAMU, pracoval v brněnském studiu Československé televize (ČST). Jeho otce po roce 1968 perzekvoval komunistický režim pro údajný podpis dokumentu Dva tisíce slov. V roce 1948 nástup komunistů poznamenal už i pamětníkova dědečka Rudolfa Vanýska, který spolu s dalšími osobnostmi zakládal brněnskou Masarykovu univerzitu. Perzekuce otce se v roce 1972 dotkla i Jiřího Vanýska. Jeho tehdejší filmovou tvorbu vedení televize označilo za politicky závadnou a z televize musel odejít. I když se po několika letech mohl do brněnského studia ČST vrátit, až do roku 1989 se to neobešlo bez občasných zákazů činnosti. Jiří Vanýsek je od roku 1991 pedagogem JAMU. Má tři děti. Žije v Brně.