Maminka mu odpárala žlutou hvězdu a on s námi chodil ven
Stáhnout obrázek
Dagmar Váchová byla narozena 13. února 1938 v Praze do rodiny Prokopa a Stelly Domorázkových. Měla čtyři roky starší sestru, Janu. Její otec byl zemědělský inženýr, vysokoškolský pedagog a člen Československé akademie věd. Její matka byla v domácnosti. Oba její rodiče měli umělecké zaměření. Její otec ve svém volném čase maloval a sochařil, její matka navštěvovala hodiny sochařství. Domorázkové žili v Praze na Vinohradech. Jejich rodinná linie měla židovské předky, ale jejich rodinu ochránil před transportem farář František Dobiáš, když jim změnil křestní listy. Prokop Domorázek byl aktivní v odbojové skupině, která byla napojena na berounskou komunistickou buňku a v roce 1943 byl zatčen Gestapem. Možná pouze díky šťastným okolnostem se dokázal vyhnout trestu smrti a přežít kruté zacházení v německých vězeních do konce války. Stella Domorázková zůstala bez prostředků po dobu věznění jejího manžela, ale pořád v roce 1945 si vzala do péče desetiletého židovského chlapečka ze smíšené rodiny, který byl po dobu několika měsíců beze svých rodičů. Po válce Dagmařin otec vstoupil do KSČ v dobré víře v lepší společnost. Ale v 50. letech její otec byl vyloučen ze strany protože odmítal uznat myšlenky sovětského agronoma Lysenka jako vědecké podle tehdejší politické objednávky. Také ztratil svou práci jako pedagog na univerzitě zemědělství a byl vyloučen z akademie věd. Dagmer vystudovala zemědělskou střední školu v Mělníku. V den její maturity, v roce 1957, pod vlivem její oblíbené učitelky vstoupila do KSČ. Poté distančně studovala na zemědělské univerzitě v Praze. V polovině 60. let se provdala a v roce 1968 porodila syna. Na počátku 70. let neprošla prověrkami, když nesouhlasila se sovětskou okupací, a byla vyhozena ze strany. Naštěstí se to nedotklo jejího profesionálního života. Po čtyřech letech mateřské dovolené začala pracovat v Ústředním kontrolním a zkušebním zemědělském ústavu jako kvalitářka. Po revoluci 1989 začala navštěvovat křesťanské společenství a následovala cestu víry. Dvacet pět let pracovala jako dobrovolnice pro lidi, kteří přežili holokaust. Poskytovala jim duchovní a psychologickou podporu.
