Susana Urbanová

* 1933  †︎ 2020

  • „No tak ten jediný se tenkráte zachránil, strýc Julo. Z celý rodiny, ve válce byl na vojně a on sem do Třebíče přišel v 46. roce, takže sem přijel a maminka se hned po válce vdala a mě si vzali Smržovi. My jsme byly dvě žaby, a protože pan Smrž neměl děti, tak nám dělal poručníka a vzal si nás, protože oni neměli děti.“

  • „Ono je víc dětí, co nechodily do školy, ale maminka neuměla česky, tak se se mnou nemohla učit, já jsem akorát uměla počítat, protože počty jsou stejný, takže strýček viděl, že bych nijak nemohla existovat, tak si mě vzali jako schovanku a pak se jim narodil Honzík, ale i tak si mě nechali a já jsem se pak vdala, ale v baráku byl nájemník, velký soudruh, ředitel západomoravských elektráren, a on mě sem nepustil a my jsme dvanáct let bojovali, abych se dostala do svého.“

  • „Ty začátky po válce byly hrozný, šest let jsem nikam nesměla, jenom tady v té ulici a nahoru na židovský hřbitov, jinak to bylo oddělené, na plovárnu, do města nikam jsem nesměla, ještě že byla řeka, tam jsem se chodila koupat, tak to bylo moje dětství.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Třebíč, 02.12.2015

    (audio)
    délka: 02:58:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Mě už nic nedojme

susanna coby dítě
susanna coby dítě
zdroj: vlastní

Susana Urbanová, rodným příjmením Benešová, se narodila 6. října 1933 v Třebíči ve smíšené rodině jako starší ze dvou dcer. Otec Arnošt Beneš byl židovského vyznání, maminka Ingeborg pocházela z Brna z německé rodiny. Pamětnice zahájila školní docházku v roce 1939 a po ukončení první třídy byla jakožto míšenka ze školy vyloučena. Otec byl deportován do Osvětimi, kde 5. března 1943 zahynul. Většina otcovy židovské rodiny zahynula v terezínském ghettu nebo v nacistických vyhlazovacích táborech. Přežil jenom strýc Julius Pächter, který před vypuknutím války utekl do Anglie. Po osvobození se matka podruhé vdala, na Slovensko, a obou dcer, Susany a mladší Hany, se vzdala. Pamětnici adoptovali bezdětní manželé Smržovi z Třebíče, mladší Hany se ujal strýc Julius z Anglie a odvezl ji s sebou do Londýna. Susana Urbanová vyrůstala v rodině Smržových a vyučila se švadlenou. Později se vdala a narodily se jí dvě děti. Se sestrou Hanou se znovu setkala v roce 1966 během krátké návštěvy Anglie. Po roce 1989 získala zpět rodný dům v Třebíči, kde stále žije. Susana Urbanová, jedna z posledních pamětnic třebíčského ghetta, je v důchodu. Památku jejího otce v Třebíči připomíná od roku 2013 pamětní kámen, tzv. Stolperstein.