Jana Urbanová

* 1937

  • „Když byl zábor Sudet, kam Osek patřil, tak údajně otec nemínil odejít, protože měl za to, že to není zapotřebí, tam má klientelu a nic nikomu neudělal. Lidi začali odcházet. Tam byla dvě nádraží v Oseku a na horním nádraží byl přednosta, který se jmenoval Mourek a který se přátelil s naší rodinou. Údajně tenhle pan přednosta Mourek přišel k nám s tím, že by otec a celá rodina měl odjet, že je nebezpečí, že nastane potom perzekuce pro židovské rodiny, a že z dolního nádraží odjíždí poslední vlak za pár hodin. Takže otec na to přistoupil a se mnou a s maminkou nastoupili do toho vlaku, v podstatě beze všeho.“

  • „Navštěvoval nás kněz evangelický, který se jmenoval Přemysl Pitter, i se svou manželkou paní Fierzovou. Velmi se přátelil s tátou a celou tu dobu nám pomáhal tím, že nás navštěvovali. Oni se nebáli nás navštěvovat v Havlíčkově ulici. Jednak nám přinášeli třeba balíček jídla nebo paní Fierzová mně ušila z hadrů takovou malou panenku a dostala jsem k ní i kufříček, ve kterém byly šatičky pro tu panenku. Já jsem si to odvezla do Terezína. Tak jsem to milovala, navíc to bylo malinké, hadrové a lehké. Bohužel z Terezína jsem si to nepřivezla zpátky. To byli stateční lidé, kteří riskovali, a přesto pomáhali. S Přemyslem Pitterem jsme se potom ještě setkali, hlavně proto, že Přemysl Pitter po válce, když byl zavřený Terezín a byla tam velká epidemie, tak dokázal, že se odtamtud vyvezly děti. Já jsem byla taky v tom transportu dětí, který zorganizoval Přemysl Pitter, a byla jsem nějakou dobu v jeho ozdravovně, to byly tři zámečky, a já jsem byla na Štiříně.“

  • „Bylo to velmi intenzivní, aby se to rychle nacvičilo. Z Prahy, tvrdili, že z Národního divadla, ale to si nejsem jistá, přijeli technici, kteří tam upravili jeviště, byla vyrobena výprava, ušili nám kostýmky. Skutečně ta komise přijela. První představení jsme hráli jen pro vedení tábora. To si pamatuji jen proto, že v hledišti byla tma a svítilo tam pár cigaret. Oni přitom kouřili, když se na nás koukali. Taková zvláštní vzpomínka. Pak když jsme to hráli pro tu komisi, tak pro nás přišel Ältestenrat, který se jmenoval Murmelstein, a vzal mě a tu holčičku Květušku, tedy Berušku a Broučka, za ruku, odvedl nás k té komisi a ještě někdo tam byl, tak nás pohladili po vláskách, řekli ‚schön, schön‘ a zase nás odvedli. Ale hrálo se to i pro vězně. Buď jsme hráli třikrát, nebo čtyřikrát, to nevím přesně.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 08.06.2015

    (audio)
    délka: 03:06:54
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Broučci mě poznamenali na celý život

Urbanova portret orez.jpg (historic)
Jana Urbanová
zdroj: dobová archiv pamětnice, současná A. Jelínková

Jana Urbanová, rozená Klačerová, se narodila 10. listopadu 1937 v Teplicích ve smíšené, česko-židovské rodině. Otec MUDr. Josef Klačer (1904-1973) pocházel ze židovské rodiny a pracoval jako lékař v Oseku u Duchcova, kde rodina žila. Po záboru Sudet rodina Osek opustila a na podzim 1938 se usadila v Mníšku pod Brdy, kde otec vykonával lékařskou praxi. Asi o dva roky později byl krátce zatčen a celá rodina Klačerových se nuceně přestěhovala do Prahy. Otec krátce pracoval na Židovské obci v oddělení Treuhandstelle a později nastoupil do židovské nemocnice v Lublaňské ulici, kde pracoval jako lékař. V listopadu 1944 dostali otec a tehdy sedmiletá pamětnice předvolání k transportu do Terezína, kam odjeli z Prahy 11. února 1945. Matka s mladším bratrem Ivanem (1939) se z obavy před deportací skrývala do konce války mimo Prahu. V terezínském ghettu Jana Urbanová vystupovala v roli Berušky v dětském divadelním představení Broučci, které se v Terezíně předvádělo v rámci okrášlovací akce během návštěvy zástupců Červeného kříže. Po osvobození Terezína v květnu 1945 zůstal Josef Klačer několik měsíců v ghettu, kde pomáhal během tyfové epidemie. Dcera Jana krátce pobývala ve Štiříně, kde Přemysl Pitter zřídil ozdravovny pro děti z koncentračních táborů. V létě 1945 se rodina Klačerových vrátila do Oseku, kde Josef Klačer pracoval jako lékař a zároveň se zapojil do kulturního života v Oseku, dlouhá léta vedl místní amatérský divadelní soubor. Jana Urbanová absolvovala pedagogickou fakultu v Plzni a pracovala jako učitelka. Později vystudovala při zaměstnání režii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, pracovala v Krajském kulturním středisku v Ústí nad Labem a později v divadle v Teplicích. Ve volném čase se věnovala divadlu, které je jejím celoživotním koníčkem. Žije v Krupce u Teplic, kde stále vede amatérský divadelní soubor.