Zbyněk Unčovský

* 1930

  • „Když došlo na to, že ta hájenka je v Sudetech, to si tenkrát samozřejmě Sudeťáci vymysleli, tak během čtyřiadvaceti hodin musel být děda pryč, vystěhovanej. Takže co se týká dřeva, polínek, tak to se vozilo na normálních sedláckých vozech, na kterých se tenkrát sváželo obilí z polí. Já jsem se tam taky motal, protože dřevo už jsem mohl zvládat perfektně, takže jsem nakládal to dřevo na ty selský povozy, no, a dost mně to přišlo potom, když už jsme vyjížděli. To se ti dva Němci, tedy stále ještě pracovníci podléhající dědovi jako hajnému, protože dělali prořízku lesa, káceli stromy, tak mi přišlo dost surový, že když jsme dojeli do Rohozné na hraniční čáru, tak s úsměvem říkali: ‚Tys to nakládal a my jsme to celý neviděli, takže složíš to tady, abychom si prohlídli, jestli tam něco nevezeš, a potom si to naložíš.‘ Tak mě teda jako osmiletýho kluka tohle dost vzalo na nervy, byl jsem na ně nějak zlej, takže potom od tohoto požadavku ustoupili.“

  • „Teď tedy přijeli Rusáci do Bystrého. Ubytovatel přišel se zástupcem revolučního národního výboru a že do hodiny tuhle místnost, tuhle místnost a támhlety dvě místnosti vyklidit a že tam budou vojáci. Táta v těch místnostech, co si vybrali Rusáci, samozřejmě ševcoval a ve dvou místnostech měl sklad hotových bot. Měl tam takový veliký regály, v obou místnostech na třech stěnách, od země až do stropu. Tak tam si natahali slámu ze stodoly a v těch regálech spali. Měli tam být na tři dny, za tři dny se skutečně sbalili, neřekli nikomu ani popel a odjeli. Tak jsme začali uklízet.“

  • „Já jsem bydlel v Salmovské ulici, to znamená za kostelem sv. Ignáce, a sotva jsem vyšel na Ječnou ulici, tak tam už byli němečtí vojáci a zatlačili mě zpátky do domu a vůbec ten den vlastně nikoho nepustili, protože celý Karlovo náměstí měli obšancovaný vojákama. Takže já jsem z tohohle měl akorát zvukovej záznam v uších, protože byla střelba. Teprve druhý den nás pustili do školy a to bylo to okno do podzemí toho kostela rozstřílený tak, jak je v dnešní podobě.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Polička, 27.09.2020

    (audio)
    délka: 03:18:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Měl si vzít dceru továrníka, jehož ale zastřelili bez soudu partyzáni

Zbyněk Unčovský, 40. léta
Zbyněk Unčovský, 40. léta
zdroj: archiv pamětníka

Zbyněk Unčovský se narodil 19. července 1930 v městečku Bystré na Vysočině. Rád navštěvoval své prarodiče na hájence v nedaleké Rohozné, pomáhal jim také, když se museli na základě mnichovského diktátu narychlo odstěhovat. Po absolvování obecné školy nastoupil na Arcibiskupské gymnázium v Praze a po jeho zrušení studoval na Jiráskově gymnáziu v Resslově ulici. Zde se stal v červnu roku 1942 svědkem střelby během zátahu na parašutisty ukrývající se v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Na konci války se přestěhoval zpět do Bystrého. Měl přestoupit na textilní školu v Brně a poté nastoupit do bysterské textilní továrny Josefa Čipery. Po továrníkově usmrcení partyzány však tyto plány padly. Vyšší průmyslovou textilní školu v Brně Zbyněk Unčovský přesto vystudoval. Věnoval se sportu, účastnil se sokolských cvičení a v letech 1951 až 1953 sloužil na vojně v Armádním tělovýchovném klubu. Coby divadelní ochotník se spolu s otcem zapojil do natáčení filmu Všichni dobří rodáci režiséra Vojtěcha Jasného.