Jana Tomášková

* 1947

  • „Já jsem taky ještě chodila na náboženství. Tak první rok, potom druhý už to maminka zakázala s tím, že kdyby byl Pán Bůh, tak by nám nezavřeli tátu. Když nic neudělal. Oni soudili bez soudu, odsoudili okamžitě člověka, bez soudu. Se mnou dělal pán, v Uranovkách, který taky seděl, ale tátu neznal. Taky říkal, že jako první dostal trest smrti. Oni každému dali hned trest smrti a potom mu to zmenšili na doživotí.“

  • „Měli jsme sousedku, ta se jmenovala paní Kupčíková a byla to Němka, která nám hodně pomáhala a dávala nám i jídlo, protože jsme neměli ani na jídlo. Maminka potom začala šít sukně nějaký a tak, co vyprávěla, abychom se uživili. Byl tam rozbombardovaný dům a teklo tam střechou, což se mi, jako čtyřletému dítěti, to mám vzpomínku, jak se mi to strašně líbilo, protože pršelo a teklo tam. Teklo mi na hlavu a já jsem byla ráda [smích]. Sestra tam těžce onemocněla, měla zánět mozkových blan.“

  • „Tátu to úplně zlomilo, když se vrátil, to byl úplně jiný člověk. Byl to furt takový umělec, dělal potom knihařinu. Oni ho [nejprve] nezaměstnali a stíhali ho za příživnictví. Pořád jsme doma měli nějaké kontroly nebo tak. Potom se objevil nějaký jeho hodný známý, ten ho zaměstnal v knihařství, on byl perfektní jako knihař – a už nikdy nehrál.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 19.05.2023

    (audio)
    délka: 56:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Hlavní je brát život s nadhledem

Jana Tomášková, Karlovy Vary, 70. léta 20. století
Jana Tomášková, Karlovy Vary, 70. léta 20. století
zdroj: Archiv pamětnice

Jana Tomášková, rozená Zelingerová, přišla na svět 8. listopadu 1947 v Praze. Vzpomínky na dětství kalí zatčení jejího otce Josefa v 50. letech, nad jehož bližšími okolnostmi se vznáší řada otazníků. S matkou Marií musela pamětnice přesídlit do Oloví na Sokolovsku, kde žili v těžkých podmínkách a kde se krátce po příjezdu narodila její sestra. Rodina ovšem kvůli věznění otce zakoušela stálou perzekuci od úřadů. Ústrky pamětnice zažila i od pedagogů na základní škole a i přes dobré studijní výsledky se jí dostalo jen omezených možností dalšího studia. Nakonec se vyučila strojní zámečnicí. Měla vážnou známost, která ztroskotala na výhradách rodiny nastávajícího manžela vůči jejímu rodinnému původu. Jana Tomášková se s tímto hrubým zacházením nesmířila a v den svatby plánovanou veselku zrušila. Později se dvakrát provdala. Životní překážky zdolávala s elánem a nadhledem. V květnu 2023 žila v obci Březová, poblíž Berouna.