„[Na hřbitově je 1376 – pozn. autor] mrtvých, pohřbených a hodně mých známých také padlo. Tak jsem měl štěstí, že jsem se zachránil a pokračoval jsem až do Prahy. Ony ještě byly nějaké boje u Žiliny, ale nejtěžší boje byly v Liptovském Mikuláši, protože oni [Němci – pozn. autor] počítali s tím [přechodem fronty – pozn. autor], tak tam prostě byly dobré zákopy i bunkry.“
„Tak jenom aby válka nikdy už nebyla, to bych chtěl, protože tam umírají lidí, zabíjí a umírají jenom. Ale v té době musela být válka, protože Němci by vyvraždili celý národy evropský pomalu. To byla nutnost.“
„[Na vesnici jsme se vždycky – pozn. autor] schovali do nějakých stodol, anebo nás lidi pozvali: ,Pojďte.‘ Protože mnohdy se nebojovalo, málokdy, byly třeba jen nějaké ty přepady v noci někdy.“ – „A jak se k Vám chovali místní obyvatelé? Místní lidé?“ – „Vždycky moc dobře, nevím. Nejvíc na Moravě, jak jsme procházeli. Tam se k nám chovali opravdu perfektně. Zvali nás: ,Pojďte k nám, pojďte k nám.‘“
„Po čtyřech letech jsme se setkali a on říkal: ‚Co tady děláš?‘ Když odcházel, tak mně bylo čtrnáct let. I takové věci se stávaly.“ – „A bratr šel až z Buzuluku?“ – „Brácha, jo, no, z Buzuluku až.“
„Vedla ho eskorta – dvanáct policajtů, on byl uprostřed. Takhle ho přivedli, jak je ta šibenička. Tam se zastavili a přišel ten kat. Ten mu něco udělal takhle a postavil ho před ten provaz a dal mu to na krk a to bylo všechno. Akorát žil osm minut ještě, to bylo ohlášeno. Tak to byla první a poslední poprava a pak Frank, tam jsem nedostal lístky na to už, to byla už na Pankráci ta poprava.“
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.
AI asistent Paměti národa Probádá tisíce příběhů pamětníků
Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.
Narodil se 9. března 1926 v obci Nižný Hrušov v okrese Michalovce na východním Slovensku rodičům Danielovi a Marii Kukolosovým. Jeho otec odešel za prací do Uruguaye, když mu byly tři roky, a tak vyrůstal s maminkou a o pět let starším bratrem Janem. Ten musel v roce 1941 narukovat do slovenské armády, ze které zběhl a připojil se v Buzuluku k 1. československému armádnímu sboru. S ním prošel boji v Dukelském průsmyku a v únoru 1945 se setkal u Liptovského Mikuláše s pamětníkem, který vstoupil do Svobodovy armády na konci roku 1944 v Humenném. Sloužil v minometné rotě ve 4. brigádě a zúčastnil se bojů u Liptovského Mikuláše a prošel i dalšími osvobozovacími boji na území Československa. Po válce byl nasazen na východním Slovensku do bojů proti Ukrajinské povstalecké armádě, která se snažila přes Československo přejít do Německa. Po odchodu z armády pracoval jako dělník v papírně v Hostinném a v dolech v Žacléři. V době natáčení v roce 2022 žil společně se svou družkou střídavě v Trutnově a v Lomnici nad Popelkou. Příběh pamětníka byl zaznamenán díky podpoře Libereckého kraje.
Josef Svoboda s Annou Kozákovou u vstupního sousoší památníku vojáků padlých v druhé světové válce na vojenském hřbitově v Liptovském Mikuláši v roce 2018
Josef Svoboda s Annou Kozákovou u vstupního sousoší památníku vojáků padlých v druhé světové válce na vojenském hřbitově v Liptovském Mikuláši v roce 2018
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
