RNDr. Václav Šulista

* 1930  

  • „Přišel Husák a začala normalizace. Začalo se to utahovat a začalo to, co trvá doteď: My vám dáme nažrat a vy nám dejte pokoj. A to trvá pořád. A bohužel, myslím si, že ta stopa, tohohle, co se stalo, je na tom národě znát. Já už jsem tu možná říkal to, že jsem v roce 1938, když tatínek musel na tu vojnu, první ze všech musel rukovat k nějaké tajné službě, že jsem si vždycky říkal, později, že můj tatínek mohl padnout na frontě a já jsem mohl být hrdý na svého statečného tatínka. Kdežto teď je to všechno takové při zdi a lidi se bojí.“

  • „Pak jsme s dvouhodinovým zaškolením přišli na šachtu. A přiznám se vám, že byly doby, kdy jsem brečel. I když jsem nebyl žádnej měkkej nikdy. Kdybyste to viděla, jak to tam vypadá, polámané stojky, všechno možné. Teď na vás furt něco padá, nevidíte od té lampy. Ten horník vás žene jako psa. Já, bohužel, jsem se dostal k tomu nejvýznačnějšímu stachanovci toho dolu Mír. Ten si nás prohlížel, jako když prodávali otroky, osahávali svaly. Já byl nadělaný, tak mě dali k němu. Jenže já byl vysokoškolák. Ti kluci, kteří byli sedláci, ti říkali: 'My si tu odpočinem, my tu děláme osm hodin. Doma se dřeme dvacet hodin denně a ještě nás pronásledují.' Takže to bylo hrozné, než jsem si zvykl.“

  • „Když houkali, že bude nálet, a vy jste šli do sklepa doma, jak dlouho jste v tom sklepě byli?“- „Tři čtyři hodiny. Já vím, že jsem se třásl - bylo mi čtrnáct let - že jsem se tam takhle třásl strachem, protože to bouchalo poměrně blízko. Když si vezmete tu Šternekovku, a vezmete si soud, za Malší, tam to taky dopadlo, což je blízko, a vezmete si Lannovku, tam to taky dopadlo. Takže ty rány byly hrozné a ten svist těch bomb, ještě než to dopadlo, byl příšerný.“ - „Byl jste se pak podívat někdy na ty rozbité domy?“ - „Byl, samozřejmě.“ - „Kdybyste to měl popsat, jak to na vás působilo?“ -„Hrozně, hrozně. Rozbitý dům, pro člověka, který je usazený ve svém hnízdečku, a teď vidí ty lidi, kteří přišli o všechno. Co teď? Někteří zranění, někteří mrtví. To víte, nad tím gestapem jsme se radovali vysloveně, nepokrytě.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice, 09.03.2020

    (audio)
    délka: 01:46:22
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
  • 2

    České Budějovice, 09.06.2020

    (audio)
    délka: 01:30:15
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Zapomínat je nebezpečné

V době vysokoškolských studií, 1949
V době vysokoškolských studií, 1949
zdroj: Archiv pamětníka

Václav Šulista se narodil 9. února 1930 v Českých Budějovicích, kde jeho rodiče provozovali známý textilní obchod. Absolvoval budějovické Gymnázium J. V. Jirsíka a v roce 1949 začal studovat na Karlově univerzitě v Praze svůj vysněný obor – farmacii. Po čtyřech úspěšně zakončených semestrech obdržel pamětník oznámení o zrušení odkladu nástupu vojenské služby a musel narukovat k Pomocným technickým praporům do karvinských dolů. Zde sloužil celých dvacet devět měsíců. Po vojně se mu podařilo na univerzitě J. E. Purkyně v Brně dostudovat farmacii a celý život vykonával práci lékárníka. Roku 1990 vstoupil do Svazu Pomocných technických praporů. V roce 2020 žil Václav Šulista se svou manželkou Boženou v jihočeských Drahotěšicích.