Diego R. Suárez

* 1926  

  • "Moje zkušenost s Fidelem Castrem byla velmi špatná, Fidel Castro nebyl dobrý, Fidel Castro nebyl čestný student, byl spíše gangster a spíše rád vytvářel problémy a nebyl statečný. Byl velmi zručný, neměl žádnou představu o překážkách. Přátelství pro něj bylo bezcenné a pak - byl velkým vědomým manipulátorem lidí. Všimněte si, že v době, kdy byl studentem, nemohl být studentským vůdcem Havanské univerzity, ačkoli tu byli i další studentští vůdci, kteří toto vedení měli. Fidel Castro byl člověk, který měl své ambice, a právě proto si ho Sovětský svaz vybral. A není to tak, jak si tolik historiků myslí, že Fidel Castro revoluci zradil a později se stal komunistou. Není to tak, Fidel Castro nezradil absolutně žádnou revoluci. Lidem se to tak prezentuje, ale plán byl dokonalý, velmi dobře vymyšlený. Jako student nevěděl, že ho využívají. Byl to člověk, kterého sovětská inteligence připravovala, aby byl vůdcem v okamžiku, kdy ho budou potřebovat. Tak se stalo. Bratr, Raúl Castro, který je nejmladší z chlapců, viděl očima bratra. Ten ano, byl komunista, zcela určitě. Fidel Castro byl tím vyloučeným, nikdo nevěděl, co si Fidel Castro myslí. Choval se, jako by byl tehdejším politikem, měl ambice být členem Sněmovny reprezentantů, aby dosáhl moci."

  • "V roce 1980 byla zřízena Kubánsko-americká národní nadace. Pod vedením Jorge Mas Canosy, byl to skvělý vůdce, se nám podařilo propojit skupinu mužů, kterým jsme dali nejen naše úsilí, naše slovo, ale také naše peníze. V nadaci jsem měl na starost mezinárodní vztahy a v rámci toho jsme navštívili všechny prezidenty jihoamerických a středoamerických zemí, Mexika, Karibiku a mnoha evropských zemí. A létali jsme letadlem mé společnosti - moje společnost byla tak silná, že jsme měli letadlo, které nás přepravovalo. Letadlo jsem dal nadaci pro její potřeby. Byl jsem prakticky ministr zahraničí, ale bez propagandy. Ve všech latinskoamerických zemích byl cukrovarnický průmysl velmi silný a stále je. Měl jsem obchodní vztahy se všemi zeměmi, poznal jsem prezidenty. Skutečnost je taková, že Jorge Mas Canosa a Diego Suárez navštívili všechny, absolutně všechny země, a přinesli pravdu o příčině castrokomunistické tyranie na Kubě a příčině svobody a demokracie, v čemž nás Američané podporovali. Prezident Reagan byl v tomto ohledu naším prvním velkým spojencem a během úřadu prezidenta Reagana jsme založili rádio Martí, 20. května 1985, a poté, v roce 1990, jsme také založiti televizní kanál Martí. Byl to úspěch."

  • "Na začátku, když se v roce 1959 uskutečnil první “zábor” národa, měl jsem závod, měl jsem k dispozici mnoho vybavení a zásob a oni nakupovali, vláda nakupovala, a v roce 1959 mi zaplatila veškeré vybavení, to nazvali první “sklizní”. Na Kubě jsme byli nejdůležitější společností, pokud jde o cukrovarnický průmysl, a oni nás používali. Byli jsme prakticky dobrovolní poradci a zúčastnil jsem se jako host některých setkání v Agrárním reformním institutu, kterému předsedal Fidel Castro a další velitelé revoluce, kteří byli mladí a nepatřili do vlády, ani já jsem nikdy nepatřil do vlády. Ani v závodě v době před revolucí jsem za žádných okolností nepřiznal žádné politické preference. Byl jsem naprosto apolitický soukromý podnikatel. Když ale došlo k revoluci, ukázalo se, že vláda byla na začátku skvělým zákazníkem a my jsme prodávali a dostávali zaplaceno."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Miami, USA, 11.04.2019

    (audio)
    délka: 01:25:45
  • 2

    Miami, USA, 11.04.2019

    (audio)
    délka: 01:25:45
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Měl jsem štěstí, že jsem žil ve Spojených státech, ale měl jsem smůlu, že jsem nežil ve své vlasti

Suárez Diego R.
Suárez Diego R.
zdroj: Post Bellum

Diego Suárez se narodil 11. listopadu 1926 do chudé rolnické rodiny na Kubě. Měl osm sourozenců. Vystudoval vyšší technické lyceum, což byla škola založená pro děti ze sociálně slabších rodin. Již na této škole v sobě objevil vášeň pro techniku, technické stroje a jejich výrobu. V roce 1944 odešel do Havany, kde ho tato záliba neopustila a podařilo se mu vybudovat velký podnik na výrobu zemědělských strojů a techniky, zejména na zpracování cukrové třtiny. Po revoluci chvíli spolupracoval jako poradce s kubánským zemědělským institutem a vláda od jeho firmy kupovala vybavení a techniku potřebnou pro vládní účely. Začátkem šedesátých let ale situace  přestala být únosná a Diego se rozhodl i s rodinou odjet do USA. Měl na vše potřebná povolení. Po příjezdu do Spojených států se snažil i nadále pokračovat ve své práci. Diegovi se podařilo vyvinout nový typ pneumatik pro zemědělské stroje a stal se uznávaným průmyslníkem. Nejen díky svému postavení, ale také díky dobré ekonomické situaci podporoval kubánský exil v boji za svobodu a demokracii na ostrově. Financoval různé projekty, pomáhal zakládat nadace, stál u zrodu rádia Martí a později také televizního kanálu Martí. Byl vždy přesvědčen, že lidé musí slyšet pravdu nejen o Fidelu Castrovi, ale také o hrůzách, které lidé na ostrově musí zažívat. Diegovi je jasné, že už se do vlasti nikdy nevrátí, ale doufá, že jeho dětem nebo vnoučatům se to podaří. Jeho přání, snahy a touhy, aby byla Kuba opět svobodnou zemí, neutichají. Naopak, jeho společnost propůjčila dokonce jedné z nadací letadlo, v němž se její zástupci přepravovali po celém světě na jednání s významnými státníky.