Zdeňka Štýblová

* 1930

  • [Němci odešli (pozn.: ze Starovic) nebo byli vyhnaní.] „Nějakou dobu tady s náma byli. Někteří nechtěli bydlet s Čechama, některým to bylo jedno. My jsme náhodou měli u nás Němku s dvoma dětima. To byl jejich dům, ale žili jsme rok nebo tak něco spolu dohromady. Pro ně to muselo být strašný. Pro nás to bylo těžký taky, že jsme o všecko přišli, že jsme neměli co si oblíct, co obut, co jíst. Oni je odsunovali, my jsme sem přišli v červnu a oni je odsunovali až v únoru do Hustopeče. Pro ně to muselo být strašný, plakala Němka. My jsme spolu vycházeli dobře. Jí manžel padl u Stalingradu a ona tam měla dvě Rusky, děvčata nasazený na prácu. Tak ty tam dělaly u ní do fronty. No a když my jsme přišli potom na ten dům, ten komisař tam byl s tatínkem, tak ona řekla, že jestli by tam mohla zůstat bydlet. Někteří se třeba, kolik rodin dalo dohromady a do tech volnejch domků, který byly, tak to se stěhovalo jeden k druhýmu. A naša Němka zostala s náma a maminka vařila pro ně i pro nás, a do toho února byla s náma dohromady.“

  • „A tak tatínek, že půjde ke kamarádovi do Šakvic, že on tam má řeznictví a hospodu, že on nás tam nějaký den nechá. Byli jsme tam u něho ale dva dny, jenomže tam od té Pálavy se pořád vracela fronta. U teho strýca bývali důstojníci ruští. On řekl té paní, té hospodyni, že kolem třetí Rusi budou znova útočit na Pálavu, aby šli do sklepa. A maminka neměla nic pilnějšího, jak mě poslat do hospody. Tatínek s tem strýcem tam pomáhali. Tak maminka mě poslala, aby šli do sklepa, že to důstojníci vzkazujou, jenomže tam byli druzí zase důstojníci a ti jich neuvolnili. Tatínek řekl: ‚Běž za maminkou.‘ Tak já jsem běžela na ten statek k nim, jenomže oni mezitím šli do sklepa a vrata zamkli. Teď začal nálet, začali z Pálavy, začali bombardovat, a já jsem zostala na ulici. Tak jsem se skrčila mezi vrata a plakala a křičela. No, co jako děcko patnáctiletý... Takže jsem tam prožila ještě jednu frontu, velkej nálet. Mně se to zdálo věčnost, ale to vám ještě musím říct: maminka to v tem sklepě nevydržela, a když jsem se nevracela, tak odemkla vrata a mě tam našla za vratama. Tak mě vzala do teho sklepa, ale k večeru už se to Rusům podařilo dostat se až na tu Pálavu a už to potom bylo lepší.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Starovice, 17.09.2019

    (audio)
    délka: 01:37:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Starovice, 24.09.2019

    (audio)
    délka: 54:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

My jsme byli mladí, my jsme se otřepali ze všeho

1950 - profilové foto - svatební
1950 - profilové foto - svatební
zdroj: archiv pamětníků

Zdeňka Štýblová se narodila 29. října 1930. S rodinou žila ve Velkých Němčicích, byla v kontaktu s židovskou rodinou. V dubnu roku 1945 Zdeňku s rodinou z Velkých Němčic spolu s dalšími obyvateli přesunuli do Hustopečí kvůli pohybu pluku maršála Malinovského. Jejich dům při bombardování Velkých Němčic shořel. Rodina zůstala bez jakýchkoliv prostředků a dostala možnost zabrat si dům po odsunutých Němcích v nedalekých Starovicích. Do této obce se přistěhoval i budoucí manžel Karel (*1926) a tady se po válce seznámili. V roce 1950 měli svatbu a celý život prožili ve Starovicích. Vychovali pět dětí.