„Když jsme kopali výkopy, zaútočila ruská bombardovací letadla. Pracoval jsem zrovna ještě s jedním vojákem. Poté, co se přehnala první vlna bombardérů, jsme neudělali nic jiného, než skočili do zákopu. Naštěstí jsme oba dopadli na stejnou stranu a přimkli se do rohu. Najednou přišla obrovská rána a kolem nás tma. Byli jsme zasypaní. Obrovské štěstí bylo, že jsme v zákopu byli dva a postupem času jsme se z té hlíny nějak vyhrabali. To bylo opravdu, jak se říká, o hubu. A na tomhle místě jsem našel tohoto žolíka.“
„Jako správní drzí kluci jsme se třemi kamarády nastoupili do vlaku a vlezli do prostoru u záchodu. Vždycky když někdo přišel, museli jsme se klidit. V tomto uskupení jsme cestovali asi čtyři dny směrem na Prahu. Od útěku z Těšína jsme samo sebou neviděli žádné jídlo. Nejedli jsme asi sedm nebo osm dní. Dorazili jsme na konečnou zastávku, Masarykovo nádraží. Tam už to bylo horší. Všude čekali Němci s vlčáky.“
„Všude obrovský hukot, jen jsem zíral na oblohu s otevřenou pusou. Poté jsem nabral rychlost a běžel parkem až k poustevníkovi. V té době to byl otvor ve skále, dříve tam žil poustevník. Před dírou byla postavená zeď v síle asi jednoho metru jako zástěna před vchodem. Doslova jsem tam vletěl. Poustevna byla plná lidí! Vmáčkl jsem se někam doprostředka, a sotva jsem se trochu postavil na nohy, přišla obrovská rána. Nezapomenutelný pocit. Bylo to, jako když vezmete nádobu s vodou a chrstnete ji proti zdi. Všichni, co tam byli, v okamžiku leželi na zemi.“
Bohuslav Strejc se narodil 30. dubna 1928 v Plzni. V roce 1939, po ukončení základní školy, nastoupil do měšťanky, o tři roky později byla však škola Němci zavřena. Pamětník se svými spolužáky proto chodil čtyřikrát týdně na odpolední doučování. Přežil americké bombardování Plzně 14. února 1945. V březnu 1945 byl nuceně nasazen v Těšíně. V průběhu zákopových prací u Těšína přežil bombardování ruským letectvem, během kterého byl v zákopu zavalen. Krátce po této události z Těšína uprchl zpět do Plzně. V letech 1945 a 1946 se stal přímým svědkem odsunu německého obyvatelstva z oblasti Sudet. V roce 1945 spoluzaložil skautský oddíl, na jehož fungování se aktivně podílel až do zákazu skautingu v roce 1950. Zároveň byl od roku 1948 členem KSČ. Po úspěšném vystudování Technické univerzity pracoval až do svého důchodu ve Škodových závodech, v roce 1971 se stal obchodním náměstkem a v rámci své práce procestoval celý svět. V roce 1988 Bohuslav Strejc odešel do penze. Má dva syny.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
