Lubomír Štencl

* 1939

  • „Přijeli z ústřední rady odborů a nabídli mně byt v Praze a že jsem mladej a kdybych tam šel a tak dále. A to už jsem byl fakt sprostej. Oni rychle odjeli a že mě odvolali, což jsem odmítl, protože mě podle stanov mohla odvolat jen členská základna. Jenže tu už nešlo ani svolat, protože jsem ani nemohl nikde vystoupit. V té době jsem měl zrovna v Prametu odpracováno 15 roků a oni vždycky po 15 letech práce v Prametu lidi dostávali hodinky, a bylo tam vyryto - ‚Za 15 let práce v národním podniku Pramet Šumperk.‘ Tak jsem to zrovna v té době dostával a předvolalo se to slavnostně na konferenci. To už jsem byl a nebyl předseda, a tak mě pozvali, že tam můžu být, ale nesmím vystoupit, k ničemu nesmím mluvit, že si jen převezmu hodinky. Tak jsem si převzal hodinky a šel jsem.“

  • „To bylo nějak těsně před koncem války, když se bombardovalo. My jsme vyšli ven ze sklepa a já jsem se rozhlédl a viděl jsem, že na jednom poschoďovém domě byl člověk, měl nohy v okapu, seděl a kouřil. Pak jsem si všiml, že jsou tam šňůry a ten padák spadl na druhou stranu střechy. Takže on tam zůstal viset a těma nohama byl v rýně. Kouřil a pro mě to byl šok… Byl černej. Já jsem poprvé v životě viděl černocha. Proto to pro mě byl takový zážitek, že si na to docela podrobně pamatuju.“

  • „Já vím jen to, my jsme byly malý. S bráškou jsme se pořád pohybovali v Edisonově ulici. Tatínek, nevím jak to dělal, tak měl v rádiu krátké vlny, protože krátké vlny musely být zaplombované, nesměly se poslouchat. On právě na základě toho, že kamarádil s Karlem Lukasem, tak mu podával zprávy o pohybu vlaků z Olomouce, protože jak my jsme bydleli v Edisonově ulici v Pavlovičkách, tak jsme viděli na nádraží a on přes nějakou mrtvou schránku podával zprávy do Anglie o pohybu německých transportů.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Šumperk, 04.03.2023

    (audio)
    délka: 02:02:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Šumperk, 10.03.2023

    (audio)
    délka: 01:10:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
  • 3

    Bartoňov, 19.05.2023

    (audio)
    délka: 49:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Měli sepsané, co jsem kde podepsal

Lubomír Štencl v roce 1990
Lubomír Štencl v roce 1990
zdroj: archiv pamětníka

Lubomír Štencl se narodil 18. září 1939 v Olomouci. Za druhé světové války se jeho otec Karel zapojil do odboje. Díky známosti s Karlem Lukasem prý podával přes tajnou schránku zprávy o pohybu německých transportů v Olomouci, které pak putovaly do Anglie. Přesto mu v roce 1945 revoluční národní výbor kvůli částečnému německému původu zkonfiskoval majetek. Po válce se rodina přestěhovala do Šumperka, kde Lubomír Štencl absolvoval základní školu. Poté se vyučil nástrojařem v Přerově a v roce 1960 nastoupil do Závodu první pětiletky (od roku 1966 Pramet) v Šumperku. V uvolněných 60. letech vstoupil do KSČ, protože věřil v reformovatelnost systému. V lednu 1968 byl v podniku zvolen předsedou závodního výboru Revolučního odborového hnutí (ROH), kde se podílel na změnách v nastoleném systému. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy ho ale vyloučili z KSČ. V podniku přesto zůstal. Potřebovali ho kvůli jeho odbornosti, a tak se vrátil k práci nástrojaře. V roce 1974 získal místo v Tesle Litovel a s druhou manželkou a jejími dvěma syny se přestěhoval do Litovle. Nevlastní syn Jiří Štencl v roce 1987 podepsal Chartu 77. Jako aktivista Nezávislého mírového sdružení se pravidelně účastnil protirežimních demonstrací. Několikrát proto skončil na 48 hodin v cele předběžného zadržení. Kvůli „protirežimním“ aktivitám byl vyhozen ze dvou gymnázií a poté ze zaměstnání. Během sametové revoluce Lubomír Štencl vstoupil do Občanského fóra a spoluorganizoval protestní mítinky v Litovli. V podniku byl poté zvolen předsedou odborů. V roce 1991 byl zvolen místopředsedou Moravskoslezské rady OS KOVO a po rozdělení Československa v dubnu 1993 Lubomíra Štencla zvolili místopředsedou Odborového svazu KOVO (kovoprůmysl). V této funkci setrval až do roku 2000. V době natáčení v roce 2023 bydlel na své chalupě v Bartoňově.