Jaroslava Egidie Smolková

* 1924  †︎ 2014

  • „Nic tam nebylo - ani prádelna. Byl tam jenom kotel a neměl dvířka. Našli jsme jedny staré na smetišti a ty přidělali. Horší to bylo s věšením prádla. Byl tam jeden větší sál. Lidé se tam ráno postavili do fronty. Každý měl plechový hrnek v ruce a čekal a sestřička jim z velikého hrnce nalévala kávu. Až posnídali, odnesla nádobí do kuchyně a sál se uklidil. Pak se natáhly šňůry na prádlo přes celou jídelnu na všechny trámy a tam se věšelo prádlo, protože nic jiného nebylo.“- Tazatel: „Měli jste tam jídlo?“ - „Jídlo bylo, to bylo v pořádku. Neměli jsme toho moc, protože to byla ještě taková doba.“

  • „Tatínek se oženil a druhá maminka dostala tyfus a odešla do Hradiště do nemocnice. Já jsem zůstala doma s dvěma malými dětmi. Byla tam nějakou dobu a tyfus jsem dostala i já. Tím pádem jsem se dostala do nemocnice. Ona z ní odešla a já tam přišla. Byla jsem tam dlouho a pak mně řekli, že nemůžu jít pracovat, že jsem po infekční nemoci, že mě zatím vezmou do kláštera v Kroměříži a tam můžu pracovat na zahradě. Tak jsem odešla do Kroměříže a tam jsem už v klášteře zůstala.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kroměříž, 18.04.2010

    (audio)
    délka: 53:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nikdo z nás nevystoupil, drželi jsme se jako klíšťata

Jaroslava Smolková v roce 2011
Jaroslava Smolková v roce 2011
zdroj: Vít Lucuk

Jaroslava Smolková, řeholním jménem sestra Egidie, se narodila 26. srpna 1924 v malé obci Lipová patřící tehdy do okresu Valašské Klobouky (dnes okres Zlín). Jaroslava měla těžké dětství. Pocházela z chudých poměrů a v deseti letech jí zemřela maminka. Spolu s o rok starší sestrou se pak musela postarat nejen o chod domácnosti, ale také o své mladší sourozence. Otec se totiž snažil finančně zabezpečit rodinu, a tak se během sezónních prací neukázal celé dny doma. Jako ročník 1924 byla Jaroslava v roce 1944 nuceně nasazena do Německa. Prací v továrnách a při kopání zákopů strávila v Říši deset měsíců, domů se vrátila až těsně před koncem války. Po osvobození se rozhodla pro službu Bohu a vstoupila do Kongregace Milosrdných sester sv. Kříže. Přijala řeholní jméno Egidie a dne 14. března 1949 složila slib řádové sestry. Po nástupu komunistického režimu byla většina sester této kongregace deportována do centralizačního kláštera v Bohosudově. Sestra Egidie mohla spolu s několika dalšími řeholnicemi zůstat jako ošetřovatelka v nemocnici v Ostravě. Byly ale pod přísným dohledem a komunističtí funkcionáři je chodili neustále přesvědčovat, aby z řádu vystoupily. Nuceně ji pak přemísťovali na různá místa. Jako ošetřovatelka prošla nemocnicí v Ostravě, kněžským domovem v Senohrabech a domovem důchodců v Červené Vodě. V roce 1978 odešla do Bílé Vody, kde zůstala až do roku 1993. Zemřela 13. prosince 2014 v klášteře Milosrdných sester sv. Kříže v Kroměříži.