Mgr. Jan Slovák

* 1957

  • „Já bych ještě zmínil jednu věc. Opisoval jsem věci od Egona Bondyho a předával jsem to dál. A jednou ke mně do kotelny přijela StB s tím, že ví, že jsem někomu půjčil básně Egona Bondyho a že by teda chtěli, abych jim to donesl, abych jim to druhý den přinesl do Bartolomějské ulice. Takže jsem se úplně vyděsil, říkal jsem si, co já budu dělat. Je možné, že tam někdo na mě něco nahlásil, protože na tom pokoji, kde jsem bydlel, neustále bydleli další studenti, respektive tam byli brigádníci, kteří museli přerušit to studium na fakultě a dělali třeba v menze, takže je možné, že někdo tam o mně něco řekl. V té Správě účelových zařízení určitě byli nějací spolupracovníci. Srstka třeba, který byl spolupracovníkem StB, tak si myslím, že tam lidem třeba prohlíželi skříňky a podobně. Takže StB si takhle pro mě přijela a na druhý den jsem tam šel a nic jsem jim nepřinesl a vyslýchali mě. Takže jednou mám tuto zkušenost s Bartolomějskou ulicí a s tou vyslýchárnou, kde prostě vás uvedou a je tam taková místnost, kde vás nechají chvilku odležet, aby se člověk trochu vyděsil, a pak klasičtí dva – jeden trochu posmrkává, druhý je takový hodnější. Vyslýchají vás. Zapřel jsem všechno, a i nabídka toho, že bychom se mohli někde sejít, někde v kavárně, že by mě pozvali... To všechno tam proběhlo v jakési zkrácené verzi a potom už jsem s nimi žádný problém neměl.“

  • „Pan učitel Novák, nevím, jakým způsobem známkoval. Vím, že jsme si psali známky, které nám dával, a potom jsme si měli vypočítat průměr a řekli jsme mu tu známku a on nám tu známku dal na vysvědčení. Já si pamatuji, že kluci to kdysi zfalšovali, nahlásili mu nějaké jiné známky a on, když potom na to přišel, tak to vysvědčení roztrhal a mlátil hlavou toho chlapce o tabuli, až mu natrhl ucho. Ale jinak byl velmi přátelský, přívětivý. Měl dokonce promítačku a promítal nám ty první grotesky – Myšáka Mickeyho. Dokonce jsem tam viděl i některý z těch prvních filmů – Poklad na Stříbrném jezeře, to nemůžu zapomenout, jak sedím na zemi a dívám se v té jednotřídce na plátno a tam je mayovka nějaká nebo ten Myšák Mickey, to jsme milovali.“

  • „Tatínek vlastně po válce vzpomínal, že museli chodit kopat zákopy koncem války pro Němce, obranné protitankové zákopy, dokonce se říká, že hrozilo zničení celých Pradlisk. Nějaké německé komando směřovalo k Pradliskům, protože se tam asi potulovali nějací partyzáni. O jednom se tak říkalo potom později posměšně Černý Janek, že tam byl spíš takový opilec, který prostě provokoval. Nicméně stalo se to, že ti Němci se zastavili v Biskupicích v hospodě a ten hostinský, když pochopil, že oni musí zlikvidovat, vypálit Pradlisko, tak je naléval tak dlouho, až se opili a na ty Pradliska se nikdy nedostali. Tak to je jedna z takových válečných příhod, která se tam u nás vykládala.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 12.12.2025

    (audio)
    délka: 02:15:47
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Přišel jsem z pastvy rovnou na filozofickou fakultu

Jan Slovák v Bulharsku, 1984
Jan Slovák v Bulharsku, 1984
zdroj: archiv pamětníka

Jan Slovák se narodil 18. prosince 1957 v Gottwaldově. Vyrůstal v osadě Pradlisko u Ludkovic ve vícegenerační, silně věřící rodině v prostředí drobného hospodářství a pevného rodinného zázemí. Od dětství se podílel na práci kolem hospodářství a brzy si vytvořil vztah k přírodě a ke čtení. Po absolvování základní školy a gymnázia v Gottwaldově nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studoval historii a filozofii v období normalizace. Studium neprobíhalo plynule a nedokončil jej v řádném termínu. V průběhu studia se začal intenzivně věnovat výtvarné tvorbě, zejména grafice, a vlastní četbě mimo oficiální studijní rámec. Po odchodu z fakulty nastoupil do práce v kotelně na Strahově, kde pracoval jako topič a kde našel prostředí umožňující další výtvarnou a literární činnost. V kotelně se setkával s lidmi z okruhu neoficiální kultury a intelektuálního prostředí. Po roce 1989 žil ve Zlíně, kde působil jako učitel anglického jazyka, historie a občanské výchovy na střední zdravotnické škole. Vedle pedagogické práce se nadále věnoval výtvarné tvorbě, vystavoval své práce pravidelně s výtvarnou skupinou Zlínský okruh. V literárních periodikách tiskl své texty a grafiky, je autorem dvou knih textů doprovázených grafikami (Texty, Stará svěcení). Je ženatý, s manželkou Marií Zvoníčkovou vychoval tři děti. V době natáčení žil a tvořil na Pasekách v Provodově a učil ve Zlíně.