Lubomír Šlechta

"A nebylo to jednou. Mně se to kolikrát stalo, že jsem se vzbudil a teď jsem koukal do tmy a říkám: Propána, co se mi to zase zdálo. Zase jsem viděl německé vojáky, přilby, pak jsem viděl gestapo. Ti měli kožené kabáty a klobouky nosili s tím sklopeným širákem. A když válka už měla další průběh, tak jsme žili potmě. Všude byla tma. Jakmile se zešeřilo, ani auta neměly reflektory, měly je zacloněné do poloviny, takže když jelo auto - tenkrát nebyl takový provoz - tak bylo skoro neosvětlené. Všecko bylo ve tmě. My jsme museli mít stažené rolety. Jak se trošičku zešeřilo, rozsvítilo se v bytě, muselo se zatáhnout. Tohle všechno na člověka působilo. Já jsem byl devítiletý hoch a do těch patnácti let to na mě působilo, pořád se to prohlubovalo, a čím Němci prohrávali, tím to bylo větší agresivity. I situace v tramvajích: třeba tramvaj s dvěma vozy, tak v tom motorovém voze Židé nesměli jezdit, měli ty hvězdy. To bylo všude. To všecko na člověka nepředstavitelně působilo. A je to skutečně doslova trauma, které se při sebemenší zmínce nebo pohledu v těch obnovených filmech z války vrací. Jsou to příběhy, já to chápu, ale já se na to prostě nemůžu dívat. To ve mně prostě zůstalo."

"Šla se mnou maminka na hlavní ulici. Od nás přes jednu ulici byla hlavní ulice, která vedla z Prahy na Poděbrady. Od Poděbrad přijížděla kolona Němců. Většina jich byla na motorkách se sajdkárami. My jsem tam stáli na rohu. Koukali jsme vyděšení. To byla kolona. A přes ulici bylo cukrářství. Já jako dítě si pamatuju... v určitou dobu se ta kolona zastavila. A ti Němci vylezli z motorek a šli do té cukrárny. Já jsem jako dítě koukal jako blázen. Oni vycházeli ven s dortama, opatlaní šlehačkou. To ve mně zůstalo. Já jsem na to koukal a jako dítě jsem tomu nerozuměl. Já jsem byl vedený, abych jedl slušně v cukrárně. A tady vidím, vojáci hamtali tu naši českou šlehačku. Já nevím, co dostali, jestli platili markama, nebo už měli české peníze. Ale oni se tam do té cukrárny nahrnuli. To už u mě tenkrát budilo odpor. To bylo hnusný. Pak se ta kolona dala do pohybu a byli jsme obsazení."