Alf Skjeseth

* 1952

  • "Mně ta možnost poznat demokratické síly tady v Praze a v Československu opravdu tak trochu politicky otevřela oči. Protože já jsem měl v mládí opravdu malé pochopení pro význam toho, čemu říkáme individuální liberální svobody. A tady jsem viděl, co to vlastně je nedostatek individuální svobody. Co to společnost a lidi stojí. Například když jsme mohli vidět, jak systém šikanuje děti za aktivity jejich rodičů. Nebo ničí akademickou kariéry, aby donutil lidi pracovat v ZOO místo toho, aby se věnovali výzkumu, a tak dále a tak dále. Takže to bylo opravdu otevření očí nebo probuzení. Aby člověk opravdu bral mnohem vážněji důležitost liberálních svobod, jako je svoboda projevu, svoboda médií, svoboda pohybu, svoboda shromažďování. Takže jsem opustil politiku a ona ta levicová strana se také zhroutila. A já jsem dospěl."

  • "Nebyli to lidé snadno dostupní. Mnozí z nich měli neustále za zády policii. Například Petr Uhl měl policii přede dveřmi. Nemohl se projít se svými dětmi v parku, aniž by měl za zády tajnou policii. Takže docházelo k určitému konspirativnímu chování. Nevím přesně, jak byly tyto záležitosti nastaveny. Měli jsme například naplánovaný rozhovor s Martou Kubišovou, bývalou umělkyní, která byla v té době mluvčí Charty 77. A vzpomínám si, že jedna z těch schůzek byla zrušena, protože ona vypozorovala, že její okolí sledují agenti. Ale po několika dnech jsme dostali zelenou, abychom se s ní a jejím manželem sešli někde tady v bytě. Takže si myslím, že tito přátelé, které jsme tady získali, staří přátelé Michaela Konůpka, měli přístup do vnitřních kruhů této sítě a my jsme na nich byli zcela závislí. My jsme neuměli jazyk, neznali jsme žádné osoby. Tehdy nebyly žádné mobilní telefony, žádný internet. Zejména ze začátku jsme na nich byli zcela závislí a oni nám věřili, měli v nás důvěru. Myslím, že jsme se chovali tak, že jsme si to zasloužili. Byli jsme loajální, byli jsme diskrétní, když to bylo potřeba. Dělali jsme reportáže, které se k nim dostávaly, podávali vyvážený obraz o vývoji tady v širokém měřítku, protože to nebyly jenom rozhovory, to byly také reportáže o tom, co se děje ve spoelčenském životě, v pracovní oblasti ,ve školství. Samozřejmě jsme museli často používat zdroje beze jména a adresy."

  • "V této době přijel do Osla jeden ze signatářů Charty, pan Michael Konůpek s rodinou. Z Československa odjeli myslím v roce 1977 nebo začátkem roku 1978. Měl zájem o spolupráci s norskými médii, aby upozornil na zdejší situaci, aby přispěl dalšími informacemi a poznatky. A pak, po dlouhém setkání s Michaelem na jaře, možná v dubnu, 1978, jsme s ním udělali velký rozhovor, otiskli jsme manifest a plánovali jsme, že sem pojedeme navštívit Prahu a pokusíme se najít představitele tohoto nového hnutí. Měl velmi dobré kontakty a setkali jsme se s mnoha lidmi. Já jsem přijel v květnu 1978 s fotografem, zůstali jsme dva týdny. Neměli jsme peníze, a tak jsme dva týdny bydleli soukromě u Michaelovy rodiny. Musím říct, že byli velmi velkorysí a velmi sebevědomí. A dostali jsme se do kontaktu s některými aktivními lidmi z Charty 77 tady a udělali jsme spoustu, řekl bych exkluzivních reportáží a rozhovorů s disidenty a mluvčími a potlačovanými lidmi. Takže to ta byla první a nejdelší cesta. Vrátili jsme se domů a otiskli velké články v novinách. Byla to vlastbě příprava na události v srpnu 78, kde bylo také hodně politické aktivity. Setkávali jsme se s lidmi, kteří nebyli u norské veřejnosti příliš známí, ale mnozí z nich byli ústřední lidé. S Václavem Havlem jsme se nesetkali, ten byl víceméně celou dobu zavřený, ale potkali jsme spoustu dalších. Nejeli jsme jen jednou v roce 78, přijeli jsme znovu v letech 80, 81, 82, 84, ne pokaždé na dva týdny, ale třeba na týden, na pět dní. Postupem času jsem získal kontinuální kontakt s těmito kruhy a s těmito lidmi."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 01.02.2023

    (audio)
    délka: 01:40:16
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Navštěvoval jsem Prahu, stýkal se s disidenty a pořádal v Norsku demonstrace na jejich podporu

Alf Skjeseth, Praha 2023
Alf Skjeseth, Praha 2023
zdroj: natáčení

Alf Skjeseth se narodil 1. června 1952, vyrůstal na norském venkově, ale zájem o politiku a novinařinu ho přivedl do Oslo. Jeho rodiče se angažovali v protinacistickém odboji, i on měl slabost pro levicové ideologie. Po invazi „bratrských vojsk“ do Československa roku 1968, když mu bylo šestnáct, odmítl autoritářství a imperialismus Sovětského svazu. Jako mnoho příslušníků jeho generace ve Skandinávii ale podlehl iluzornímu kouzlu maoismu, byl jedním z vůdčích postav časopisu Klassekampen (v překladu Třídní boj). Oslovil ho manifest Charty 77, roku 1978 do ledna 1990 coby novinář tohoto listu pravidelně dojížděl do ČSSR, kde pořizoval rozhovory s disidenty a signatáři Charty 77 a zjišťoval fakta o životě za železnou oponou. Stal se zřejmě největší kapacitou mezi norskými novináři na komunistické Československo. Pro západní média pořídil rozhovory mimo jiné s Martou Kubišovou, Jaroslavem Hutkou, Vlastou Třešňákem, Jiřím Hájkem, Petrem Uhlem. S maoistickými názory se díky československé zkušenosti rozešel. Velkou reportáž z Prahy udělal též bezprostředně po revoluci v ledu 1990, poslední za povodní roku 2002. Prahu navštívil v lednu 2023 u příležitosti debaty Pomoc ze severu, kterou pořádalo Post Bellum v Knihovně Václava Havla.