Německý lékárník řekl otci: Vy jste na seznamu, radím vám, zmizte odsud!
Stáhnout obrázek
Čestmír Císař se narodil 2. ledna 1920 v Hostomicích nad Bílinou v severních Čechách. Otec byl živnostník, provozoval malířství a lakýrnictví, maminka byla většinou v domácnosti. Pamětník byl jedináček. Studoval na gymnáziu v Duchcově, v roce 1936 však získal stipendium ke studiu na lyceu ve francouzském Dijonu, kde odmaturoval v roce 1939. Po Mnichovu byla rodina nucena opustit Hostomice a uchýlila se do Prahy, kde si otec pronajal byt v Dejvicích. Zde pak celá rodina také bydlela. Čestmír se v říjnu 1939 zapsal na studium sociologie na filozofické fakultě, studium však záhy skončilo. Stal se tak alespoň členem sociologického kroužku, kde se mohl dále vzdělávat. Pracoval jako účetní v pojišťovně a poté ve velkoobchodu s vínem, což ho také zachránilo před nuceným nasazením v Německu. V roce 1944 se oženil. V letech 1945-1948 dokončil studium na filozofické fakultě. V roce 1945 vstoupil do KSČ. Zastával různé stranické funkce: referent a později vedoucí kulturně propagačního odboru ÚV KSČ, tajemník Krajského výboru KSČ v Plzni, byl zástupcem hlavního redaktora Rudého práva a později hlavním redaktorem listu Nová mysl, v roce 1963 se stal krátce tajemníkem ÚV KSČ pro otázky ideologie a mezinárodních vztahů. V letech 1963-1965 se stal československým ministrem školstvím, byl vnímán jako liberální a reformní politik. V roce 1965 byl uklizen jako velvyslanec do Rumunska. Během pražského jara se opět dostal na politické výsluní a vedl úsek školství a vědy při ÚV KSČ. Studenty byl dokonce navrhován jako kandidát na prezidenta po odchodu Antonína Novotného. V červenci 1968 se stal předsedou České národní rady. Po invazi vojsk států Varšavské smlouvy byl krátce zadržen. Na vysočanském sjezdu ÚV KSČ jej zvolili členem ÚV KSČ. V letech 1969-1970 byl poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění. V roce 1970 ho coby přívržence obrodného procesu z KSČ vyloučili. Žil v ústraní, pracoval v Památkovém ústavu. Politicky aktivním se stal až koncem 80. let ve hnutí reformních komunistů Klub za demokratický socialismus Obroda. V samizdatu občas publikoval pod pseudonymem Laureatus. Po sametové revoluci se snažil Obrodu neúspěšně zapojit do nové vlády, byl jedním z možných adeptů na post prezidenta, pracoval jako poradce ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera a působil jako čs. velvyslanec u Rady Evropy. Zemřel 24. března 2013 v Praze.
