Čestmír Císař

* 1920  †︎ 2013

  • Když jste si lehl, tak s vámi spadla na zem. My jsme to neznali jako nováčkové a oni se chechtali, ale pak přišli a říkali, tak jo, že budeme kamarádi. Jinak pokud jde o tu znalost jazyka, tak oni nás první půl rok šetřili.

  • ...rodinný domek: dole kuchyň, dva pokojíčky, nahoře kuchyň, dva pokojíčky, aby měli kde bydlet taky můj dědeček s babičkou. Otec je tam chystal. Takže přízemí, patro a malá zahrádka u toho byla. Celkem žádný veliký pozemek, akorát byl tedy vjezd, táta se s tou károu táhl, když chodil malovat, takže potřeboval nějaký dvůr, kde to složí. Přišla ale krize...

  • Přišel (německý - pozn.aut.) lékárník a říkal: "Pane Císař, prosím vás, místní henleinovci vás mají na seznamu těch, kdo tady v obci..." Prostě táta byl angažován v tom divadle a v živnostenském klubu, který tam existoval, a říkal: "Vy jste na seznamu, já vám radím, zmizte odsud. Protože je nebezpečí, bůhví kam vás můžou..." Už tehdy existovaly koncentráky v Německu. Takže to od něj byl, abych tak řekl, hrdinský čin, takový férový. Ještě tátovi říkal: "Syna vemte s sebou!" Tak jsme sedli na kola a ještě v noci jsme jeli do Prahy.

  • Celé nahrávky
  • 4

    Praha, 13.02.2013

    (audio)
    délka: 01:17:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Německý lékárník řekl otci: Vy jste na seznamu, radím vám, zmizte odsud!

Čestmír Císař
Čestmír Císař
zdroj: Martin Reichl

Čestmír Císař se narodil 2. ledna 1920 v Hostomicích nad Bílinou v severních Čechách. Otec byl živnostník, provozoval malířství a lakýrnictví, maminka byla většinou v domácnosti. Pamětník byl jedináček. Studoval na gymnáziu v Duchcově, v roce 1936 však získal stipendium ke studiu na lyceu ve francouzském Dijonu, kde odmaturoval v roce 1939. Po Mnichovu byla rodina nucena opustit Hostomice a uchýlila se do Prahy, kde si otec pronajal byt v Dejvicích. Zde pak celá rodina také bydlela. Čestmír se v říjnu 1939 zapsal na studium sociologie na filozofické fakultě, studium však záhy skončilo. Stal se tak alespoň členem sociologického kroužku, kde se mohl dále vzdělávat. Pracoval jako účetní v pojišťovně a poté ve velkoobchodu s vínem, což ho také zachránilo před nuceným nasazením v Německu. V roce 1944 se oženil. V letech 1945-1948 dokončil studium na filozofické fakultě. V roce 1945 vstoupil do KSČ. Zastával různé stranické funkce: referent a později vedoucí kulturně propagačního odboru ÚV KSČ, tajemník Krajského výboru KSČ v Plzni, byl zástupcem hlavního redaktora Rudého práva a později hlavním redaktorem listu Nová mysl, v roce 1963 se stal krátce tajemníkem ÚV KSČ pro otázky ideologie a mezinárodních vztahů. V letech 1963-1965 se stal československým ministrem školstvím, byl vnímán jako liberální a reformní politik. V roce 1965 byl uklizen jako velvyslanec do Rumunska. Během pražského jara se opět dostal na politické výsluní a vedl úsek školství a vědy při ÚV KSČ. Studenty byl dokonce navrhován jako kandidát na prezidenta po odchodu Antonína Novotného. V červenci 1968 se stal předsedou České národní rady. Po invazi vojsk států Varšavské smlouvy byl krátce zadržen. Na vysočanském sjezdu ÚV KSČ jej zvolili členem ÚV KSČ. V letech 1969-1970 byl poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění. V roce 1970 ho coby přívržence obrodného procesu z KSČ vyloučili. Žil v ústraní, pracoval v Památkovém ústavu. Politicky aktivním se stal až koncem 80. let ve hnutí reformních komunistů Klub za demokratický socialismus Obroda. V samizdatu občas publikoval pod pseudonymem Laureatus. Po sametové revoluci se snažil Obrodu neúspěšně zapojit do nové vlády, byl jedním z možných adeptů na post prezidenta, pracoval jako poradce ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera a působil jako čs. velvyslanec u Rady Evropy. Zemřel 24. března 2013 v Praze.