Brala jsem věci jako samozřejmost – a proto jsem neměla strach
Stáhnout obrázek
Iva Drápalová se narodila 4. dubna 1925 do rodiny českého profesora Antonína Václavíka. Rodina v té době žila na Slovensku, kam byl otec, talentovaný etnolog, po válce povolán, aby pomohl s utvářením slovenské národní identity. V roce 1939 byli Češi ze Slovenska vyháněni a rodina Ivy Drápalové se musela vrátit do Brna. V tomtéž roce dostala nabídku studovat dva roky na dívčí internátní škole v Anglii. Sotva měsíc poté, co do Anglie odjela, vypukla válka. Nejenže se Iva poté nemohla vrátit zpět do Čech, ale ztratila i spojení s rodinou. Po dvou letech na internátě jí vypršelo stipendium. Po intervenci u Jana Masaryka, s nímž byla její rodina spřízněna, však dostala možnost studovat v Londýně a později díky vynikajícím výsledkům i na Edinburghské univerzitě. V rekordně krátkém čase tam vystudovala dokonce dva obory. S koncem války se Iva vrátila zpět do Čech a udělala si doktorát na brněnské univerzitě. V roce 1947 se provdala za pražského profesora Bohdana Jelínka. Ten však v roce 1948 emigroval a svou těhotnou mladou manželku zanechal v komunistickém Československu. Iva se s náročnou situací dokázala vypořádat a později se podruhé vdala. Její manžel však pocházel z rodiny, která byla velmi nepohodlná stávajícímu režimu. Nový tchán i švagr strávili dlouhá léta v komunistických lágrech. Iva i její manžel Lubor se navíc zapletli do aféry s pašováním motáků do jáchymovských dolů, za což si v roce 1953 odseděli tři měsíce ve vězení. S nepříznivými kádrovými posudky nemohli manželé dlouho sehnat práci. Situace se zlepšila až v šedesátých letech, kdy Iva dostala možnost pracovat jako tlumočnice pro Pražskou informační službu. Díky tomuto zaměstnání se jí v roce 1968 naskytla příležitost pracovat v československé kanceláři mezinárodní tiskové agentury Associated Press. Během dvou let ji dokonce začala řídit. Celá Ivina rodina však byla pod neustálým dohledem StB - jak Iva po revoluci zjistila, její svazek čítal 1200 stran. Tiskovou kancelář přestala řídit v roce 1988. Velmi podstatnou roli však měla ještě při listopadových událostech roku 1989 - coby tlumočnice překládala pro zahraniční novináře sledující vývoj revolučních událostí. Spolupráci se zahraničními novinami nepřerušila ani v dalších letech. Zemřela v sobotu 31. prosince 2016 ve věku 91 let.
