“We did not want to leave [Slovakia] but there were canvassers who walked the village kept saying that if we don’t leave they [Czechoslovaks] will exile us wherever they choose. They told us to go to Ukraine, saying the soil was good and living would be good. A rich country.” – “Who were the canvassers? Were they Russians?” – “I don’t know.” – “You don’t know?” – “I don’t know.” – “Okay.” – “All I know is that when we arrived, we saw the hunger and other things, and my mum wanted to walk back. But we were not allowed to anymore.”
„No jak? Hned nám [dům] dali, ale protože náš dům [na Slovensku], který jsme prodali, stál méně, tak jsme ještě spláceli. Spláceli jsme hodně [peněz]. Ten dům jsme ještě spláceli a potom udělali, že byl za několik let náš. Už nevím, v jakém roce otec doplatil ty peníze.“ – „A tady bylo hodně volných takových domů?“ – „Volných domů. Tady se všichni osídlili. Všichni, kteří přijeli, osídlili všechny domy. Jak Češi odjeli, tak domy byly zasídlené polskými a slovenskými přesídlenci.“
„Do školy jsme šly v šesti letech. Já jsem šla [do školy] a sestra šla do školy. Jenom jsme sem přijeli, tak máma onemocněla. Velmi to prožívala, protože tu dobro nebylo. A po celý čas, jenom jak si pamatuji, byla máma nemocná. V roce 1958 máma zemřela. A zůstali jsme [sami]. Bratr se oženil, oženil se v roce 1953, a já jsem zůstala s otcem a se sestrou.“
Marija Siruk, rozená Špiková, se narodila 30. května 1943 v obci Vyšná Polianka v tehdejším Slovenskému státu. Celá rodina byla rusínské národnosti a v roce 1947, kdy byla Rusínům z východního Slovenska nabídnuta možnost „repatriovat“ do Sovětského svazu výměnou za volyňské Čechy, rozhodl otec o přesídlení. Rodina se usadila v Moldavě (ukrajinsky Molodavo) na dnešní západní Ukrajině. Pamětnice absolvovala školu, vdala se za Ukrajince Oleha Siruka a začala pracovat v moldavské knihovně, odkud v roce 2000 odešla do důchodu. V roce 1993 byla bývalým rusínským „repatriantům“ nabídnuta možnost přesídlit zpět na Slovensko, ale Marija Siruk s manželem nebyli k přesídlení připuštěni. V současnosti má status slovenské krajanky a stále žije v obci Moldava.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
