Vladimír Šiler

* 1950

  • „Přišly hrozné věci. Začala vysílat rozhlasová stanice Vltava. Začaly vycházet Zprávy. To byl okupační plátek, který byl hrozný. Ta nejotřesnější, nejbrutálnější sovětská a východoněmecká propaganda. Špatná čeština. Mizerná grafická úprava. Měli toho natištěnou strašnou spoustu. Byli jsme šokováni, že se mezi spoluobčany našli kolaboranti, kteří ty Zprávy roznášeli do domů. Byli to staří komouši. Strkali to do schránek. Dávali to lidem. Když jsme to viděli, strhli jsme povyk. ‚Podívejte se na ně! Na udavače! Na donašeče! Na kolaboranty, kteří roznášejí Zprávy!‘“

  • „Ten režim se spíše než do církví strefoval do víry jako takové. Do náboženské orientace. Prověrky na pracovištích probíhaly po dvou liniích. Jednak: ‚Jaký je váš postoj k roku 1968, k Pražskému jaru, k okupaci?‘ Ta druhá linie: ‚Jak jste se, soudruhu, vyrovnal s náboženskou otázkou?‘ To bylo hrozné. Opravdu ponižující. Tristní. Režim nutil lidi, aby si ten kýbl sraček sami nalili na hlavu. Aby se pokořili. Ponížili. A řekli: ‚Ano, byl jsem pomýlený. Ano, chodil jsem do kostela. Ale už nechodím.‘ Přesně jako v tom Orwellově románu 1984 pak byli spokojeni, protože člověk se musel stydět sám před sebou. To oni chtěli. Viděli jsme to ve svém nejbližším okolí. Když jsme nastoupili do duchovenské praxe, viděli jsme všude ve svých farnostech, jak tím chudáci věřící a jejich rodiny museli procházet. Muselo se lhát. Lidé žili schizofrenně. Dvoukolejně. Do kostela se chodilo tajně. Křtít se jezdilo do sousední vesnice. Svatby se odehrávaly třeba na Slovensku. Žili jsme rozpolceni do nějakých frontových linií a táborů. Tady byli oni a my jsme se schovávali. A pak jsme vedli nějaký ilegální boj. Odpor. Nebo něco takového.“

  • „Hodně se mluvilo o sociologickém průzkumu Eriky Kadlecové. Průzkum religiozity Severomoravského kraje. Byla to marxistická socioložka, která ten průzkum udělala někdy v šedesátých letech. Překvapivě se ukázalo, že Severomoravský kraj je velmi zbožný. Zbožnější, než by měl být. Než by se očekávalo. Přestože tam se ta ateistická propaganda padesátých let napřela nejvíce. Jak ideologická, tak i ta ateistická. Navíc ten kraj prošel velkou demografickou restrukturalizací. Přišli lidé ze všech stran. Ze Slovenska. A oni si mysleli, že ti lidé budou vytrženi ze svých kořenů a ze svých tradic. Proto snáze vplynou do socialistického způsobu života. A ono ne. Překvapivě se právě tady ta zbožnost udržela více než v jiných regionech republiky.“

  • „My jsme se hrozně generačně vymezovali. My jsme se vymezovali vůči establishmentu. Jak jsme tomu říkali. Vůči těm taťkům. Vůči tomu světu dospělých. Vůči těm rozumným, kteří nám rozumně radili. Vůči těm starým mudrlantům. My jsme byli opravdu revoluční mládež. Když jsem později četl Revoltujícího člověka, viděl jsem se v tom. To bylo přesně ono. To byl ten generační vzdor. My jsme to prostě chtěli dělat jinak. Teď teprve vidím, že to vlastně byl ten opožděný existencialismus z padesátých let. Camus a Sartre tohle říkali už před dvaceti lety. K nám to pak přišlo už v nějakém odvaru. Ale to, co mládež prožívala na Západě, to jsme s jistým zpožděním prožívali autenticky také. Chtěli jsme být autentičtí. Chtěli jsme být sví. Chtěli jsme být jiní. A proto jsme záměrně dělali všechno jinak, než jak nám taťkové doporučovali a radili.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 23.01.2020

    (audio)
    délka: 01:42:53
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 28.01.2020

    (audio)
    délka: 01:51:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
  • 3

    Ostrava, 31.01.2020

    (audio)
    délka: 01:44:02
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nečekejme, až to někdo udělá za nás. Sami můžeme měnit svět

Vladimír Šiler / pravděpodobně 1968
Vladimír Šiler / pravděpodobně 1968
zdroj: archiv Vladimíra Šilera

Vladimír Šiler se narodil 7. května 1950 ve Znojmě. Otec pracoval jako úředník v továrně Motorpal a matka zůstávala v domácnosti. Dětství prožíval ve městě silně poznamenaném vyhnáním Němců. Během studií na gymnáziu vynikal v matematice a fyzice. Současně se zajímal o historii, literaturu, umění a rockovou hudbu. Na jaře 1968 se ve Znojmě podílel na studentské demonstraci za svobodné komunální volby. V srpnu se zapojil do protestů proti okupaci. Nastoupil studium elektrotechnické fakulty v Brně. V dubnu 1969 přestoupil na Husitskou teologickou fakultu v Praze. Roku 1974 přišel s manželkou Janou, rovněž farářkou, na Ostravsko. Tvořili, rozmnožovali a šířili samizdatovou literaturu a pamětník stál u zrodu samizdatové revue Ars Boutique. Žili pod dohledem StB, úřadů i církevních orgánů. V listopadu 1989 patřil Vladimír Šiler k zakladatelům Občanského fóra na Ostravsku. Od 90. let působí na Filozofické fakultě Ostravské univerzity.