Petr Šída

* 1944  

  • „Potom mě naložili a dotáhli mě tam. Když jsem na příjmu ležel na zemi, tak s hrůzou vidím, že tam jsou někteří lidé přikrytí, to znamená mrtví. Nadzvedl jsem deku a vidím toho chlapce (Jindřicha Kuliše – pozn. ed.), kterého jsem pustil do sanitky před sebou. Takže to měl za sebou. Prohlídli mě, viděli, co mi je, že mám rozstřílené nohy. Musel jsem na operační sál. Ale bohužel vypadl proud, čili nedalo se dostat nahoru. Měl jsem ohromnou kliku, protože mezi zřízenci byl jeden můj kamarád, se kterým jsem občas zašel na pivo. Ten mě ještě s jedním chytil v podpaží a táhli mě po schodech nahoru. A říkali: ,Neboj, neumřeš, my se o tebe postaráme.‘ A to bylo poslední, co si pamatuji. Pak jsem ztratil vědomí.“

  • „Asi takhle. Nedá se zapomenout. Nedá se zapomenout, co udělali, ale odpustil jsem. Kdyby tady teď přede mou stál člověk, který do mě střílel, tak bych mu snad ani sprostě nevynadal. Člověk musí žít a musí nějaké ty chyby… protože s křivdami se potom žije špatně.“

  • „Když začala střelba trochu utichat, přijely první sanity. Vedle mne tam ležel kluk, který… mě chtěli naložit a odvést. Já jim řekl: ,Ne, ne, vezměte tohohle kluka.‘ On si držel plíce a mezi prsty se mu dělaly takové osmi- deseticentimetrové bubliny. Tak jsem jim říkal: ,Ten je na tom daleko hůř, já mám jenom rozbité nohy, vezměte jeho.‘ Naložili ho a v tu ránu nějaký tank strčil do sanitky a znovu začalo být dusno. Z druhé strany z Knihy, na rohu tam byla prodejna Kniha, vyběhli dva kluci, chytli mě a táhli mě ke dveřím sklípku (radničního – pozn. ed.). Jenže po nich začali střílet. Jak byla radnice pod lešením, tak tam byly složené trubky od lešení. Pustili mě za ty trubky, aby na mne nemohli. Sami utekli do sklípku. Bohužel jedna noha mně z těch trubek trochu vyčnívala, takže se mi do ní dvakrát trefili. Jednou mi to proletělo středem, tím nártem, podruhé špičkou boty, což mě nezasáhlo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    v Liberci, 13.07.2016

    (audio)
    délka: 04:03:40
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nedá se zapomenout na to, co Rusové tehdy udělali, ale odpustil jsem jim

Petr Šída, cca 1962
Petr Šída, cca 1962
zdroj: archiv pamětníka

Petr Šída se narodil 5. února 1944 v Lomnici nad Popelkou. Po vyučení pracoval jako elektromontér u Československých státních drah. Základní vojenskou službu absolvoval v Martině a u utajovaného raketového útvaru v Terezíně. Posléze pracoval jako studnař. Se svým kamarádem plánoval emigraci do Kanady. Život mu zásadně změnil 21. srpen 1968. Okupaci spřátelených armád Varšavské smlouvy prožil doslova na vlastní kůži. U liberecké radnice ho sedmkrát postřelili sovětští vojáci. Z těžkých zranění se léčil více než dva roky. V 70. a 80. letech pracoval v přidružených výrobách JZD. Po sametové revoluci začal spolu s bratrem Josefem podnikat v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady. V srpnu 2014 obdržel Pamětní medaili města Liberec za obětavý a statečný čin z 21. srpna 1968, kdy navzdory svým zraněním přenechal místo v sanitce zraněnému mladíkovi Jindřichu Kulišovi. Do důchodu odešel v roce 2008. S manželkou Alenou žije v Liberci.