Marie Ryšavá

* 1949

  • V den svatého Václava Zástup trestaneckých šatů chodí v kole poblíž drátů. Svatého je Václava. Z okna věže strážný hledí, podzimní den tichý, šedý, z duše touhy vysává. Ssaje touhy po svobodě. Pohled vězně utkvěl v bodě, pták kde letěl dálavou. Oko klouže k drátům dole. Nemá nic než ruce holé, Oblohy kus nad hlavou. Touha v šílenství se mění. Prchá z kola k oplocení, letí smrti do klína. Střelba ze dvou samopalů! Podťat klesá k zemi valu, v očích světlo zhasíná. Padl z touhy po svobodě, zlomen jak květ v bouřné vodě, svatého je Václava. Na přítele, jehož brvy rudý režim zbarvil krví, vzpomínka jen zůstává. V Leopoldově dne 28. září 1958, na vycházkovém dvoře u samotek, vběhl do drátů politický vězeň Josef Vaníček. Byl strážným ze dvou nejbližších věží zákeřně zastřelen. Alois Hlavatý

  • "Petrovský, otec a Nýčkalo jeli Tatrou 111 proti hlavní bráně. Auto prý měli naložené pískem, vnitřní katry se otevíraly směrem ven, ty projeli, ale čtvrtý se otevíral dovnitř, železo hrnuli před sebou a zůstali tam viset, tak je tam chytili. Vím, že to bylo toho 15. srpna 1958 a tvrdili, že v hlavním příjezdu stál příslušník s motorkou, tak tvrdili, že ho chtěli zabít. Oni ale chtěli jen utéct, jenže se jim to nepovedlo. Potom vím, ale to už vím od spoluvězňů, že ho dali na samotku, přesně vím kam. Denně ho tam mlátili, i toho Petrovského a Nýčkala. A potom, 28. září, ho poslali, aby si šel vyklepat venku deku na chodník. Tam byly takové betonové chodníky a on vstoupil s tou nohou mimo chodník a z první věže ho dávkou ze samopalu zastřelil a rozstřílel mu hlavu, to vím od spoluvězňů. Nechali ho tam dvě hodiny ležet na place pro výstrahu a dvakrát tam na něj hmatali, protože měl tep. A dokud měl tep, nechali ho tam ležet."

  • „Matka říkala, že ho zatkli a jí poručili, že musí ještě podojit krávy. Ty bandasky s mlékem naložili na jedno auto, na druhé auto naložili prasata a zapečetili barák a řekli jí, ať si jde, kam chce. A ona šla deset kilometrů pěšky přes les se mnou a se sestrou ke svým rodičům.“

  • "Když se do Rtyně přistěhovali Pichovi, že jo, Pich-Tůma, tak pak se mnou kamarádila jeho dcera Jana. Až když jsem byla dospělá, jsem zjistila, proč se mnou vlastně kamarádila. Protože ten Pich-Tůma chodil mlátit vězně na Tmavý důl a byl v Hradci u vyšetřování a tam je mlátil. O něm je to prokázané, že mučil politické vězně."

  • "Mamka pak žádala znovu o návštěvu, jako příští rok o prázdninách. Měla ji povolenou a pak ji naráz zamítli. Nikdo nevěděl proč. 'Návštěva se zamítá,' a už jsme tam nejely. Později jsem se dozvěděla, že se otec měl 15. srpna ještě s dalšími dvěma vězni pokusit o útěk z Leopoldova, Tatrou proti hlavní bráně. To bylo 15. srpna, ale to jsme se vše dozvěděly až po devadesátém roce."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 28.04.2023

    (audio)
    délka: 01:57:23
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V jejích plenkách hledala Státní bezpečnost důkazy proti otci. Zahynul v Leopoldově

Marie Ryšavá (Vaníčková) na konci 50. let
Marie Ryšavá (Vaníčková) na konci 50. let
zdroj: Archiv pamětnice

Marie Ryšavá se narodila 12. května 1949. Její tatínek Josef Vaníček pracoval po únoru 1948 jako předseda národního výboru v obci Chlívce na Broumovsku. Netrvalo však dlouho a Josef Vaníček začal spolupracovat s odbojovou skupinou a na začátku 50. let se stal agentem americké tajné služby. Ačkoliv se několikrát pokusil ukrývat před Státní bezpečností, nakonec skončil před tribunálem, který jej odsoudil na doživotí. V Leopoldově, kde si odpykával část svého trestu, jej navštívila i Marie Ryšavá spolu se svou maminkou a sestrou. Jednalo se o první a poslední návštěvu tatínka, kterou si pamětnice pamatuje. V roce 1958, v den svátku svatého Václava, jeden z bachařů Josefa Vaníčka zastřelil. V malé obci Rtyně v Podkrkonoší, kde s maminkou u prarodičů žila, se během dětství i dospívání setkala s šikanou a předsudky. Po základní škole se vyučila na zemědělském učilišti a později pracovala v jednotném zemědělském družstvu (JZD) ve Rtyni. V druhé polovině 60. let se Marie Ryšavá poprvé vdala, s manželem se jim narodili dva synové. Osudovou změnou byl pro ni až listopad 1989 a změna režimu. Na začátku 90. let pomáhala zakládat trutnovskou pobočku Konfederace politických vězňů, díky které se dozvěděla úplnou pravdu o osudu svého otce. Pobočku pak sama v roce 2020 likvidovala. V roce 2023 žila ve Dvoře Králové nad Labem. Příběh pamětnice jsme mohli zaznamenat díky podpoře z Nadačního fondu ŠKODA AUTO.