Jan Růžička
* 1926 †︎ 2016
Veterán z 2. světové války, západní fronta,
Národnostní menšiny,
Sudetští Němci,
PTP (Pomocně technické prapory),
Voják Wehrmachtu,
Zdravotník během druhé světové války,
Válečný zajatec,
Svědci lokálních událostí spojených s druhou světovou válkou,
Přesídlenec do vlasti, repatriant
-
„A říkal: ‚Hans, jo, jsou tam.‘ Jen to dořekl, už to začalo létat. Já jsem byl také ve věži, takže jsem to chytil do obličeje. Ještě že jsem měl helmu. Mně to natrhlo nos. Ale jemu, chudákovi, on byl dole u toho, mu to vyrvalo všechno. Tomu nadporučíkovi. Já vím, že jsem si šáhl takhle do obličeje a krev jsem cítil. Jako by mě někdo brokovnicí střelil. Omdlel jsem a spadl dolů. Ještě jsem cítil, jak všichni vyskakovali z tanku. Lezli. Byl sníh a všude pod námi byly miny. A já jsem viděl takhle jako stín, ještě než to bouchlo, podél baráku, ale nechtěl [jsem střílet]. Co tam budu střílet?“
-
„Říkali tenkrát, že chytají německé vojáky, převléknou je a pak dělají takové akce. V lese, šli jsme lesem, na silnici jsme teda přišli, jdeme doleva a šlapeme, šlapeme a furt nic. Teď jelo auto, německé auto, vojenské, osobní. Chtěli jsme ho zastavit. Kdepak. Ten by nás přejel. Jsme museli uskočit, protože mysleli, že je to nějaký [partyzán]. Kdyby nás přejel... Tak jsme šli dále a už nám to bylo blbý, tak půjdeme na druhou stranu. Furt jsme ten hřebčinec v noci nenašli. Tak jsme šli na druhou stranu s tím klukem, najednou přijel náklaďák a tam byli [němečtí vojáci] od protiletadlových děl. Bylo jich asi deset na korbě nahoře pod plachtou a šoféři. Tak jsme je haltovali, oni zastavili, ale křičeli na nás. Museli jsme dát ruce nahoru.“
-
„No celkem jsme... moc jsme ani nestříleli. Vím, [že] jsme jednomu tanku Sherman ustřelili věž. Věž celou. Měli jsme 120mm kanon na Tigeru. Pak jsem byl na Tigeru. 120mm kanon. Jinak nevím, co všechno jsme trefili, ale tohle vím. Jsme byli schovaní v lese a oni vyjeli. Kdybychom nestřelili my, tak střelili oni. To se nenechalo nic dělat.
-
Celé nahrávky
-
Jaroměř, 06.11.2013
(audio)
délka: 01:45:45
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.
Revoluční garda svlékla chlapy z amerických uniforem a dala jim německé uniformy
Jan Růžička se narodil 15. ledna 1926 do smíšené česko-německé rodiny. Jeho tatínek sice pocházel z rakouského Rohrau, ale byl české národnosti, zatímco jeho maminka byla z enklávy sudetských Němců. Pamětník tak byl až do vyhlášení protektorátu zapsán jako občan české národnosti. V roce 1944 odešel splnit brannou povinnost a nastoupil do polovojenské organizace Arbeitsdienst, která byla přípravou pro přímý vstup do Wehrmachtu. Nejprve sloužil v Královci (dnešním Kaliningradu) a poté v Kostrzynu nad Odrou. Po několika měsících nastoupil v Regensburgu do 25. motorizovaného pěšího pluku a absolvoval základní výcvik. Poté pamětníka vybrali do tankové školy do Postupimi a stal se velitelem tanku. Později byl převelen k 10. tankovému pluku a postupoval do Arden. Zde se zúčastnil několika bitev a utrpěl úraz obličeje. Když se znovu vrátil na frontu, padl do zajetí Spojenců. Prošel tábory ve francouzském Compiégne, táborem u Paříže a táborem v Clermont-Ferrand. 24. července 1945 repatrioval. Ve své vlasti strávil dva roky v pražském zajateckém táboře. Občanství navíc získal až v roce 1950 a hned byl odvelen do Pomocných technických praporů. Sloužil v Děčíně, Litvínově a v Karviné. Po vojenské povinnosti se odstěhoval do Jaroměře a začal pracovat ve firmě Petrof v Hradci Králové. Jan Růžička zemřel 26. září 2016.