Jorge Enrique Rodríguez Camejo

* 1973  

  • Až se zhroutí režim a diktatura, já tady nebudu, v pátek totiž letím do Madridu. Myslím si, že v té počáteční fázi obnovy je lepší být jinde a pozorovat tohle období zvenčí. Bohužel jak jsme všichni viděli, a netvrdím to zdaleka jen já, na Kubě není jasné, co chce vůbec opozice nabídnout poté, co režim padne. Já, Jorge Enrique Rodríguez, nemám zrovna jasno v tom, s jakým programem chce přijít kterákoli z opozičních organizací.“

  • „Takhle je to vždycky, mluvíme spolu po telefonu a není to nic příjemného ani pro jednu stranu. Protože pokaždé, když se mnou ty výslechy dělají, je to jedno a totéž. Ne že by mi vyhrožovali přímo, ale podrobují mě těmhle výslechům a představují mi všechny možné scénáře. Mohlo by se ti stát tohle a tamhleto. Nikdy mi však nevyhrožují přímo, protože vědí, že to na mě nefunguje, a já jsem jim to dal jasně najevo už při prvním výslechu, který jsem podstoupil v únoru 2018 a na který nikdy nezapomenu. Moje babička mě naučila jedno, a sice „jak oni k tobě, tak ty k nim“, a tím nemám na mysli násilí. Tedy pokud si to chcete vyložit jako násilí, to už je váš problém, ale jak říkala moje babička, „jak oni k tobě, tak ty k nim“, tím pádem na mě nemůže nikdo křičet. V prvé řadě já ze sebe nedělám oběť. A protože neuvažuju jako oběť, nedovolím, aby na mě zvýšili hlas. Jsem velice rázný člověk a také jsem si vědom, že pocházím z prostředí plného násilí, ale když s někým mluvím, působím klidně a vždycky se k druhým chovám s úctou, a proto také nedovoluji, aby někdo nerespektoval mě. Proto také přímé výhrůžky, jaké praktikují u ostatních, u mě nefungují, a já jim to také jasně dávám najevo – s tímhle na mě nechoďte.“

  • „Nadešla chvíle, kdy jsem řekl dost. Už vás nebudu ospravedlňovat, nebudu vás dál podporovat, už o vás nedokážu mluvit jinak. Všechno, co děláte s umělci a co já vidím, zcela jednoznačně svědčí o tom, že žijeme v diktatuře. To, co jste provedli s kapelou Los Aldeanos, s těmi rapery, je něco neomluvitelného. Všechny projekty, které jsem s vámi chtěl probrat, jako byla Poesía sin fin nebo projekt OMNI (uskupení OMNI Zona Franca) – nerad je vyjmenovávám, protože by se mohlo stát, že na některé zapomenu – ale dál třeba Michel Matos (kubánský aktivista a umělec, zakladatel a ředitel festivalu Rotilla), Amaury Pacheco (který stojí v čele OMNI Zona Franca a vymezuje se vůči komunistickému režimu na Kubě), OMNI, Eligio (Luis Eligio, performer OMNI Zona Franca), všechny tyhle projekty a všichni tihle umělci skončili. Chtěli se s vámi dohodnout, kontaktovali přímo hlavní orgány, a vy jste se k nim obrátili zády, vláda je nikdy nepodpořila, celou dobu jim házela klacky pod nohy, pohrdala jimi, očerňovala je, a my už toho máme dost.

  • „Všude, kde mi dají do ruky mikrofon nebo kde mám příležitost promluvit, říkám totéž: hlavní problém kubánské občanské společnosti, která není schopná zbavit se diktatury, spočívá v její absenci historické paměti. Hlavním nepřítelem kubánské občanské společnosti, jakož i opozice, disidentů a nezávislých novinářů, zkrátka všech, kteří jsme do kubánského režimu nějakým způsobem zapletení, je absence paměti. Existuje zde vážný problém v tom smyslu, že lidé mají tendenci vnímat život od doby, kdy se sami narodili, nikoli však v rámci širšího historického kontextu. Vůči tomuhle jsem se vždycky vymezoval, a proto jsem také své vyprávění začal od dětství. Všichni víme, že na Kubě je vštěpován duch revoluce již od školního věku, základní a střední školou počínaje a přípravnými univerzitními centry, technologickými instituty a univerzitami konče. Tohle si lidé musejí uvědomit.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Cuba, 07.06.2021

    (audio)
    délka: 01:07:58
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Hlavní problém kubánské občanské společnosti, která není schopná zbavit se diktatury, spočívá v její absenci historické paměti

Rodríguez Camejo Jorge Enrique, 2021
Rodríguez Camejo Jorge Enrique, 2021
zdroj: Post Bellum

Jorge Enrique Rodríguez Camejo, básník a nezávislý novinář, se narodil v roce 1973 v Havaně. Vyrostl v okrajové čtvrti plné násilí a alkoholiků, přesto se však rozhodl vydat jinou cestou a bojovat proti kubánské diktatuře. Později během studií na univerzitě se Jorge Rodríguez seznámil s kulturními, uměleckými a intelektuálními kruhy a stal se z něj divadelní instruktor. Jeho umělecké aktivity byly při tom na pomezí mezi oficiálně povolenou tvorbou a protestním uměním. Jorge jakožto „mladík tmavé pleti z východu“ posloužil režimu jako ukázka k prosazování falešného obrazu boje proti rasismu a diskriminaci. V roce 2013 se však jeho vztahy se státními institucemi zhoršily a Jorge spolu se svými kolegy s nimi spolupráci ukončil. Jako příklad můžeme uvést zrušení kulturního festivalu Poesía sin fin (Nekonečná poezie) pořádaného uskupením OMNI Zona Franca. Od té doby Jorge spolupracuje jako nezávislý novinář s portálem Diario de Cuba a zpravodaj několika zahraničních periodik a internetových platforem. Komunistický režim mu soustavně vyhrožuje a několikrát byl i uvězněn, ovšem Jorge se přesto nevzdává a nadále publikuje své články o kritických životních podmínkách kubánského obyvatelstva.