Georbanelis Betancourt

  • „Jídlo, alespoň to, které se dává malým dětem v nemocnici, není pořádné jídlo, jak ho známe z domova. Když jim dají například polévku, neobsahuje žádné živiny, které se do polévky dávají doma. Navíc jim napíchnou přímo do žíly hromadu léků, spolu s nějakou ‚výživou‘, aby to bylo jednodušší. Dávky jsou ale nepřiměřeně vysoké pro tak malé děti, takže je to kontraproduktivní. Ve většině nemocničních pokojů není k dispozici ani větrák, musel jsem najít způsob, jak svým dětem nějaký sehnat, ale ani doma žádný nemáme. Můj syn měl ale vysoké horečky, tak jsem chtěl alespoň trochu ulehčit jeho léčbu. Také jsem se mu snažil denně donést pořádnou polévku, něco k jídlu, protože kolikrát jim dali jenom mléko nebo něco, co ani žádné z dětí nechtělo jíst, protože se to ani jídlu, na které jsou zvyklé z domova, nepodobalo.“

  • „Typické je, že když nemáš peníze, nemůžeš se posunout kupředu – tak jako když nemáš řídící páku, nemůžeš řídit auto nebo když nemáš kmotra, nemůžeš být pokřtěn. Rozumíš? V hudební branži musíš mít dobrý kontakt, nejlépe přímo ve státním kulturním centru, znát nějakého promotéra nebo mít prostě dostatečné příjmy. Pokud se neprobíjíš dopředu, nejsi nikdo. ‚Takže z toho plyne, že peníze jsou důležitější než talent?‘ Pokud můžu mluvit za provincii Guantánamo, kde žiji, tak určitě ano, je to tak. Z mého pohledu, pokud se nemůžeš nikam posunout, nikdy neuděláš ten velký krok, protože ten vyžaduje opravdu hodně peněz. Chceš-li nahrát píseň – potřebuješ peníze, chceš-li natočit video – potřebuješ peníze, chceš-li, aby tě někdo reprezentoval nebo s tebou počítal na kulturních akcích – potřebuješ peníze. Ten, kdo už je profesionálním hudebníkem, se nemusí starat. Ale ten, kdo se snaží prosadit se od nuly, musí mít dostatečné finanční zázemí, někoho, kdo mu posílá peníze, nebo vlastnit byznys, aby se vůbec mohl začít snažit to někam dotáhnout. A i když by měl všechno, co jsem teď zmínil, je to i tak velmi obtížné.“

  • „Jednalo se hlavně o preventivní opatření, když měl někdo horečku, šel jsem k němu domů a pomocí rozstřikovače s chlorem jsem vydezinfikoval záchod, kliky na dveřích, opěradla u židlí a křesel, čela postelí atp. Jednalo se hlavně o takovéto činnosti. Pomoci lidem s dezinfekcí, hlavně v průběhu epidemie cholery, kdy bylo potřeba mýt si ruce velmi důkladně chlorem a tak. Bylo hodně případů, hodně kritických případů, které skončily dokonce i smrtí, protože míra nakažlivosti byla opravdu vysoká. Dostal jsem se i do míst daleko od měst, kde byly podmínky nemocných lidí opravdu špatné.“

  • „Především je to nedostatkem. Když se někdo stane kapsářem nebo vandalem, je to s největší pravděpodobností kvůli nedostatku. Jeho rodiče nic nemají, ani možnost někde obstarat například pár bot nebo slušné kalhoty. A když pak u někoho vidí, že má hezké boty a oblečení, uchýlí se k nejjednodušší cestě – vloupe se k někomu do domu nebo na dvůr, ukradne oblečení z prádelní šňůry nebo přepadne někoho ve večerních hodinách na ulici, tak, jak to dnes dělá i řada jiných.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Cuba, 05.03.2020

    (audio)
    délka: 01:17:25
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Skrývat realitu je na Kubě normální, lidé nechtějí vidět, jak ve skutečnosti žijí.

Georbanelis Betancourt Lopéz
Georbanelis Betancourt Lopéz
zdroj: Post Bellum

Georbanelis Betancourt Lopéz se narodil v roce 1988 v Guantánamu. Kvůli problémům své matky, často vězněné alkoholičky, se Georbanelis celé své dospívání snažil nevybočovat a nemít problémy s komunistickým režimem. Na konci první dekády nového tisíciletí byl ale obviněn ze spoluúčasti na zabití krávy a potrestán vynětím z registru Pracovního úřadu [Casa del Trabajo], kvůli čemuž neměl jinou možnost než přijmout nikým nechtěné zaměstnání v oboru jedovatých postřiků. V roce 2012 se přidal k „Brigádě rychlé odpovědi“ [Brigada de Respuesta Rápida] a podílel se na jedné z jejích kampaní „Rychlá pomoc“ [Ayuda Rápida], mající za cíl boj proti epidemii cholery na Kubě. V současnosti pracuje jako zedník a od roku 2019 také jako nezávislý novinář s cílem zvýšit informovanost kubánské společnosti o skutečných životních podmínkách většiny obyvatel. Žije v Guantánamu se svou manželkou a dvěma dětmi, které často trpí nemocemi různého původu kvůli nedostatečnému zajištění hygienických standardů ze strany vlády.