Emilie Pytelová

* 1931

  • „Když jsem měla tak těch třináct čtrnáct let, tak jsme měli doma jednu ovci. Tak jsem tu ovci ostříhala, udělala jsem takové vřeténko, byl tam kolovrátek. Tak jsem to všechno udělala, obarvila jsem to do červena a do modra. Tu sukni jsem měla modrou a ten svetr jsem měla červený. A chodila jsem v tom do školy, protože nebylo z čeho!“

  • „Ta Židovka, maminka té Erny, ona celých těch šest let byla zazděná v nějaké světnici. V noci ji vždycky vysvobodili a celou hodinu v noci chodili po venku, aby měla nějaký ten život, ale jinak byla šest let zavřená. Jenom jí nosili jídlo. Ale jeden Němec to věděl a on vždycky zabíjel dvě prasata a jedno mu dal, aby mu nechal tu Židovku zavřenou v té kukani.“

  • „Největší pochoutka byla, když mi máma ukrojila jenom krajíc. A to bylo moc dobře, protože já jsem si snědla jenom ten vnitřek a teď jsem měla ty kůrky! To mám takový salám a to byla moje pochoutka – ta kůrka od toho chleba.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ruprechtov, 16.08.2022

    (audio)
    délka: 02:14:20
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Ruprechtov, 14.10.2022

    (audio)
    délka: 01:39:01
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dětství ve víru národnostních vášní na Těšínsku

Emilie Pytelová
Emilie Pytelová
zdroj: Archiv pamětníka

Emilie Pytelová, rozená Bocková, se narodila 9. března 1931 ve vsi Nýdek v Těšínském Slezsku, nedaleko hranic s Polskem. Doma se mluvilo polským dialektem, ale rodina se považovala za Čechy. Mezi občany Nýdku, kteří se v drtivé většině cítili jako Poláci, byli Bockovi černými ovcemi. Národnostní nesoulad zde vyvrcholil na podzim 1938, kdy Polsko region Těšínska anektovalo, zatímco se Československo vzpamatovávalo z mnichovského šoku. Část rodiny Bockových musela uprchnout a malou Emilii s maminkou polští úředníci vystěhovali do zemljanky v lese. Začátek druhé světové války rodině paradoxně přinesl úlevu, protože se zase mohla vrátit domů. Jediné, co kalilo rodinné štěstí, bylo přidělení polského občanství bratrovi Jankovi a jeho odsunutí na nucené práce do Německa. Poté, co se rodině podařilo vyřídit mu občanství německé, byl odvelen na frontu. Poslední dopis, který od něj rodina dostala, byl ze Stalingradu. Od té doby je považován za nezvěstného. Po válce se Emilie Pytelová uplatnila v oboru, který ji lákal už od dětství – stala se šičkou bot ve znárodněných Baťových závodech (od roku 1949 Svit). Ve Zlíně (od roku 1949 Gottwaldov) se seznámila se svým budoucím manželem, se kterým se později odstěhovala do Ruprechtova na Vyškovsku, kde žila i v roce 2022.