Miroslav Prokeš

* 1958  

  • „Poprvé se mně dostal do ruky Infoch – Informace o Chartě někdy v roce 1982 nebo 83. Zjistil jsem, že se to tiskne, a když chci něco tisknout, tak na to potřebuji stroj. Třeba v Malenovicích ve škole, kde máma dělala uklízečku, měli cyklostylovou místnost. Jednu chvíli jsem uvažoval, že ji vykradem. Pak jsem zjistil, že jsem našel nějaký klikový stroj na výkupně železa. Říkal jsem: ,Výborně, to se zabavuje a dál se to posouvat nebude.‘ Trlidovi (Vladimír Trlida) jsem říkal, že mám cyklostyl. A on odpověděl, že to mám hlídat. Pak jim v Brně zabavili cyklostyl, tak jsem našel jiný a ten klikový se tam posunul. Nejlepší byly ty dva motorové. Byly to obrovské mašiny, které to chrlily. A nemuselo se točit kličkou. Našel jsem na Pasecké ulici výkupnu. Odevzdal to tam někdo z nějaké firmy.“

  • „Ve Svitu v Otrokovicích jsem v papírnách sbalil půl palety papíru, co se z toho vyráběly krabice na boty, a když jsme jeli do tiskárny v Loukách, tak jsem to vzal s sebou na náklaďák. Šel za chlapem, co rozřezával papír. Řekl jsem mu, ať mi z toho papíru nařeže A4, a dal mu půllitru Borovičky. Ptal se mě, na co to mám, a já mu odpověděl, že do králikárny. Měl jsem nastříhanou paletu papíru. Nebo se likvidoval prošlý papír ve firmách. Věděl jsem, že vyhazují tři metráky papíru A4 a že se na to bude dobře tisknout. Zavolal jsem (Vladimíru) Trlidovi a zeptal se, kam to mám dovézt. Dovezl jsem to a přeskládali jsme to. Nechtěl jsem vědět, kde to je.“

  • „Vědělo se to. Policajti házeli spisy do holendru. Holendr je zhruba deset metrů dlouhý ovál, ve kterém teče voda. A do toho se hází papír, který se tam rozpustí, rozmělní velikým ozubeným kolem a vznikne kaše, která se vyčerpá do zásobníku. A ten se žene na takový teplý pás, kde to uschne. A je z toho papír a rozlisuje se. Každou chvíli tam někdo stál. Dodnes se tam dělají skartace. Myslím, že to začali provádět následující týden po demonstraci na Letné. Asi vyhodnotili, že tohle už nerozchodí a nevylžou a raději to zlikvidují. Narvali to do toho. Kluci říkali, že něco i pálili, ale pálení je víc vidět. Stávali tam i předtím v osmdesátým šestým, sedmým roce, ale tehdy tam stáli obden, kdežto rok předtím tak dvakrát do roka.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 22.09.2017

    (audio)
    délka: 02:39:59
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Zajišťoval stroje a papíry pro tisk samizdatů

Miroslav Prokeš
Miroslav Prokeš
zdroj: archiv Dany Foukalové

Miroslav Prokeš se narodil 13. prosince 1958 ve Vsetíně. V jeho čtyřech letech se rodina přestěhovala do Gottwaldova - dnešního Zlína. V mládí se zařadil mezi tak zvané máničky. Nosil dlouhé vlasy a charakteristické oblečení. Během vojenské základní služby v Chebu si prý plně uvědomil, že žije v nesvobodném státě obklopeném ostnatým drátem. V Gottwaldově se pak napojil na lidi kolem Stanislava Devátého, kteří aktivně působili proti komunistickému režimu. Mimo jiné ve městě a okolí tiskli samizdaty. Na to ale potřebovali tiskařské stroje a velké množství papíru. Tajně jim je dodával Miroslav Prokeš pracující tehdy ve Sběrných surovinách. V prosinci 1989 byl také svědkem, jak příslušníci StB ničí archivní svazky. Po revoluci se Miroslav Prokeš stal živnostníkem. V roce 2017 žil stále ve Zlíně, kde již několikátým rokem provozuje obchod a servis s výpočetní technikou.