Ing. Emil Pražan

* 1928  

  • „Hlídali nás pétépáky pěšáci. Svobodník měl pušku a chodil, byl tam ještě poddůstojník a ještě hlídal jeden důstojník, poručík nebo nadporučík. Mohli jsme sice mezi sebou mluvit, ale on poslouchal, jestli nemluvíme o něčem politickém. Nějaké nepřátelství proti režimu, to si hlídali. Byl tam svobodník a něco zachytil. Ten vojín se jmenoval Karel Mráček, a když jsme byli v Klecanech, chodil do Lucerny na koncerty. Řekl, že si v armě, to byla prodejna vojáků, že si pořídí, poněvadž to tam prodávali, knoflíky a uniformu majora. Mráček si to postupně skutečně sehnal a pak nám říkal: 'Šel jsem v neděli po Národní třídě a představte si, jak mně to poručíci házeli!' Šel v uniformě majora, představte si to. A svobodník zaslechl, že se Karel chlubil a v tu ránu dostal kriminál asi měsíc.“

  • „Nechápu dodneška to zpomalení. Bratr utekl na konci roku 1948 a mě vyhodili z vysoké školy až za čtyři měsíce. Ono to bylo způsobeno tím, že toho bylo hodně, těch případů. Tenkrát to nebyla Státní bezpečnost, říkalo se jí Národní bezpečnost, oni v té době než vůbec rozvinuli takové to, aby se všechno dozvěděli a znali, tak jim to chvíli trvalo. To je jediné možné vysvětlení, proč mě vyhodili až po čtyřech měsících. Můžu vám říct jednu věc - ty komise, které existovaly, ty akční výbory, ty seděly takhle a vy jste tam přišel. Oni to měli rozhodnuté, vy jste tam mohl povídat, co jste chtěl a oni se dívali do stropu a pak vám řekli, že končíte. Co jste tam povídal, bylo úplně jedno, to bylo všechno přesně připravené.“

  • „On byl bratr totálně nasazený od roku 1940 jako mladý, ale byl starší než já. Zažil v Berlíně taky šedesát náletů denně. Představte si, říkal, že Němci postavili koleje za dvě hodiny a vlaky jely zase dál. Ta rychlost! Faktem je, že němčinu ovládal velice dobře a angličtinu taky. To se naučil velice rychle. Měl talent na jazyky, jak se říká.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 21.02.2020

    (audio)
    délka: 02:53:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 27.07.2020

    (audio)
    délka: 01:49:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 3

    Praha, 20.08.2020

    (audio)
    délka: 01:42:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Utekli jsme před Němci ze Sudet a za chvíli jsme je tu měli zas

Emil Pražan v době, kdy žil v Žalhosticích, 1934
Emil Pražan v době, kdy žil v Žalhosticích, 1934
zdroj: archiv Emila Pražana

Emil Pražan se narodil 15. října 1928 ve vesnici Žalhostice u Litoměřic. Maminka byla německé národnosti, otec byl Čech. Kromě Emila měli ještě jednoho syna a dvě dcery. Po Mnichovské dohodě v roce 1938 opustili Pražanovi svůj byt v Litoměřicích a utekli před nacisty do okleštěného Československa. Po dvouměsíčním provizorním bydlení spolu s dalšími uprchlíky v sokolovně v Golčově Jeníkově se usídlili v Hradci Králové. Emilova staršího bratra Ericha nacisté totálně nasadili do Berlína, kde dělal výpravčího na vlakovém nádraží. Zažil tam častá bombardování, válku ale přežil. Po roce 1945 ukončil Emil maturitou obchodní akademii a začal studovat na Vysoké škole ekonomické v Praze. Po komunistickém převratu jeho bratr Erich emigroval do USA a stal se tam pilotem bojového vrtulníku. Na straně USA se účastnil Korejské války, na což Emil doplatil vyloučením z vysoké školy. Na vojnu ho poslali k Pomocným technickým praporům (PTP), kde sloužil 26 měsíců. Další tři roky strávil v černouhelných dolech na Kladně. Později začal pracovat v krajském kulturním středisku v Hradci Králové, kde se zaměřoval na amatérskou fotografii a amatérský film. Totéž v celostátním měřítku dělal za čas v Praze. Po roce 1989 patřil mezi zakladatele Svazu PTP a na sjezdu v roce 1990 ho ‚pétépáci‘ zvolili svým generálním sekretářem. V polovině 90. let 20. století se vrátil k amatérskému filmu. Napsal o něm mnoho knih a publikací. Emil Pražan byl dvakrát ženatý. V roce 2020 žil v Praze.