Důkazem pozvolného probouzení české společnosti z normalizační letargie se staly spontánní veřejné demonstrace konané převážně v Praze u příležitosti nejrůznějších výročí (sovětská okupace v srpnu 1968, vznik ČSR 28. 10., výročí upálení Jana Palacha). Až na výjimky byla tato zcela pokojná a nenásilná shromáždění stovek a tisíců občanů brutálně potlačována policejními jednotkami za pomoci vodních děl a obušků, jednotliví účastníci byli zatýkáni a šikanováni. Nelze opominout ani mimopražské manifestace, jako byla například tzv. svíčková demonstrace v Bratislavě 25. března 1988, anebo protesty proti neúnosné ekologické situaci v severočeských Teplicích na podzim roku 1989.