Maxmiliána Píšová

* 1931

  • „Já jsem byla vyloučená ze strany a to znamenalo, že jsem ztratila místo v tělovýchovné jednotě, Jiskra se jmenovala, kde jsem pracovala na čtyři hodiny. Vést cvičení zadarmo, to bych byla mohla, ale řekla jsem si, když nemůžu tamto, tak nebudu dělat ani tohle. Tam už jsem pracovat nemohla. Můj muž byl vyhozený z práce, a když děti chtěly jít do školy, tak nemohly jít do školy. Syn se nakonec šel učit zedníkem.“

  • „Situace byla taková, že se objevil Dubček a přišlo Pražské jaro. Samozřejmě jsem tomu fandila, já jsem nikdy nebyla pasivní, tak se mi to líbilo. Když byl rok 1967, tak jsem se přihlásila ke komunistům, protože jsem chtěla pomoct té věci. Nebylo to tak, že by se ta strana zrušila, na to nikdo neměl ani pomyšlení, ale chtěli jsme, aby se mohli ty lidi ve vedení volit, aby se mohli vybrat. Chtěla jsem, aby ty lidi ve vedení byli lepší, tak jsem to udělala.“

  • „Měla jsem strýce, byl to maminčin bratr, Vaněčka se jmenoval, a on bojoval na barikádách. Bojoval tři dny, už to nemohl vydržet, tak se šel domů vyspat a oholit. Druhý den se zase mezi ty kamarády vrátil. Když se vrátil, tak se objevili němečtí vojáci, kteří tam byli někde schovaný, a ty bojovníky, včetně mého strýce, ubodali do břicha. Oni tři dny bojovali na barikádách a ten poslední den, kdy už byl v podstatě konec války, je ubodali. Bylo to v Kyjích u Prahy.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Poděbrady, 11.03.2020

    (audio)
    délka: 59:26
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Poděbrady, 19.06.2020

    (audio)
    délka: 57:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nežila jsem nadarmo

Maxmiliána Píšová v padesátých letech
Maxmiliána Píšová v padesátých letech
zdroj: archiv pamětníka

Maxmiliána Píšová, zvaná Maxa, rozená Houžvičková, se narodila 1. března 1931 v Praze. V roce 1936 se celá rodina přestěhovala do Poděbrad, kde si otec otevřel malý obchod s hudebninami. Lázeňské město za války obývaly početné oddíly německé mládeže Hitlerjugend, které zabraly i školy a veřejné budovy. Během Pražského povstání němečtí vojáci ubodali na barikádě strýce pamětnice Antonína Vaněčku. Rodina vítala příchod sovětské armády a rodiče pod vlivem těchto událostí vstoupili do Komunistické strany Československa (KSČ). Po roce 1948 komunisté znárodnili rodinný obchod s hudebninami. V 60. letech se Maxmiliána stala průvodkyní Čedoku a zároveň se věnovala fotografování jezdeckého sportu. Během Pražského jara v roce 1968 vstoupila do KSČ. V roce 1970 byla z komunistické strany vyloučena a v důsledku toho ztratila zaměstnání, stejně jako její manžel. Další léta se potýkali s ústrky ze strany režimu. Fotografii a provádění turistů se mohla opět bez omezení věnovat až po roce 1989.