Kristina Patočková

* 1941

  • „To byl ten rok - Milada Horáková byla popravena 27. června 1950." - „Ano.“ - "A vy jste byly u strýce [Vladimíra Trundy, kata, jenž popravil Horákovou] asi později o prázdninách?“ - „Byly jsme u něj v padesátém roce.“ - „Až po tom červnu?“ - „V červenci a srpnu, jak byly prázdniny.“ - „Moc hezké to pro vás nebylo.“ - „Ne.“ - „Myslíte, že jeho povolání se na jeho povaze nějak projevilo?“ - „Myslím si, že ano. Proto na nás byl tak zlý. Pro nic za nic.“

  • „Maminka se potom provdala, byl to takový násilník, že nás zase mlátil. Hrozné. Vždy jsem říkala, když jsem se vdala a přišla jsem k Patočkům na Všeň do Mokrého, že ke svému dětství nechci ani den. Byl tam ten ústav a pak otčím... Poznala jsem, co je rodina, až na té Všeni.“

  • „S maminkou proces probíhal asi tak, že se na poslední chvíli rozletěly dveře. Moje matka to vypravovala. Už si myslela, že nebude pokračovat [soudní proces], že bude osvobozená. Rozletěly se dveře, přilítla ženská, ukázala na mámu a bylo z toho pět let.“ - „To byla paní, jak s ní měla spor za války?“ - „Ano, byla to ta ženská.“ - „Její jméno si nepamatujete?" - „Ne“ - „Měla tam maminka advokáta?“ - „Myslím, že byla sama.“

  • „Měly jsme tam řádové jeptišky. To byly mladé ženské, které nechtěly být nasazené do Německa na práci, tak se daly na křesťanství.“ - „Za války?“ - „Tak. A zůstaly tam. A ty nebyly hodné. Ty nás řezaly. Tam bylo děvče, které chodilo pátý rok do školy a počůrávalo se. Všechno bylo z psychiky. Byly jsme zavšivené, tím se nikdo nezabýval. Chodily jsme do školy a musely jsme dva kilometry běžet pěšky. A když bylo odpolední vyučování, musely jsme utíkat na oběd a zase utíkat zpátky do školy pokračovat.“

  • „Ona [maminka] byla Češka. Táta byl Němec. A právě proto nás vyvedli ze sklepa, zavedli nás do školy, kde maminku ostříhali dohola. Vrátila se k nám zmlácená.“ - „Pátého května?“ - „V tom čase. Vzpomínám, že jsem strašně brečela a křičela, že jsem maminku nemohla poznat. A poslední peníze, které brala do krytu, sklepa, dala za špinavé kafe, protože nám nedali najíst, abychom nebrečely.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    07.07.2021

    (audio)
    délka: 01:52:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu 1945 - konec války. Návraty domů, odchody z domova.
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Byla neteří kata. Po popravě Milady Horákové u něj trávila prázdniny

Na procházce s maminkou, Praha, cca 1944
Na procházce s maminkou, Praha, cca 1944
zdroj: Archiv pamětnice

Kristina Patočková se narodila v Praze na Vinohradech 21. dubna 1941 jako Hockeová. Otcem byl Němec Ludvík Hocke, matkou Češka Kristina Trundová. Maminka byla po válce odsouzena k pětiletému vězení, tatínek jako voják wehrmachtu skončil v poraženém Německu. Osiřelé čtyřleté Kristiny a její o pět let starší sestry Marie Magdaleny se na čas ujala babička s dědečkem. Obě dívky přesto skončily v dětském domově u Horšovského Týna. Kristina vzpomíná na zlé jeptišky, které děti bily. Když jejich maminku Kristinu propustili z vězení, obě sestry se o prázdninách v roce 1950 na čas ocitly u svého strýce Vladimíra Trundy, který byl katem a krátce předtím popravil Miladu Horákovou. Kristina vypráví, že i on je mlátil. Pamětnice se poté vyučila kuchařkou. V roce 1959 se vdala za Jiřího Patočku, s nímž má dvě děti, Kristinu a Jiřího. V roce 2021 žila v Přepeřích u Turnova. Zaměstnaná byla až do roku 2019. Příběh pamětnice mohl být zaznamenán díky podpoře města Turnov.