Šimon Pánek

* 1967  

  • „Já jsem vlastně žil docela dobrej, šťastnej a naplněnej život. Řekl bych, že jsem tu konfrontaci s tím režimem, tedy jednak bych řekl, že mě k tomu nepřímo nabádal můj otec – nekonfrontuj se do té doby, dokud něco budeš. Což byla, jak jsem se později zjistil, i rada už v osmdesátých letech lidí kolem Charty – nejděte do toho extrémně brzo, běžte na ty vysoké školy, to jsem ale nevěděl. Já jsem vlastně nikdy nepřemýšlel, jestli mám nebo nemám až třeba do roku 1989 podepsat nebo nepodepsat Chartu 77. Já si prostě žiju nějaký život v rámci toho, co mi ten život umožňuje, říkám do jisté míry na rovinu, co si myslím, hledám tam nějaké skuliny.“

  • „Je spousta lidí a míst na světě, kde se mají daleko hůř než my. My máme štěstí, že se máme dobře. Tak bychom se měli aspoň malým kouskem dělit a nezapomínat na lidi, kteří se mají špatně. Byť jako Česká republika, česká společnost nemůžeme vyřešit moc, ale můžeme pomoct třeba desetitisícům nebo statisícům lidí na světě mít lepší šanci na život a to je velká neměnná hodnota, která je nakonec v každém náboženství. Když začneme Talmudem: ,Kdo zachránil jeden lidský život, zachránil celý svět.‘ A tak to je! Nám se daří díky podpoře české společnosti zachraňovat životy nebo kvalitu života lidem po světě.“

  • „Já se jmenuji Šimon Pánek. Narodil jsem se koncem prosince 1967 v Praze otci, který byl politický vězeň 50. let, pak částečně rehabilitován v šedesátém osmém. Dědeček byl legionář, který prošel celou tu cestu do Vladivostoku a následně před válkou vstoupil do strany. Byl předválečným členem strany. Otec vždycky říkával, že zatímco on spolu s dalšími studenty podporoval prezidenta Beneše, tak jeho táta vyhazoval čepici na Staroměstském náměstí. Takže ty cesty se velmi rozdělily. Otec, kterému se v padesátém třetím podařilo utéci z lágru, tak zatímco se skrýval v Praze, tak se setkával jenom s maminkou a jeho otec čili můj děda se o tom nesměl dozvědět.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kavarna 3+1 Újezd Praha Český republika, 20.04.2010

    (audio)
    délka: 01:33:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Neutíkat před něčím, ale jít za něčím

A041116_JAN_PANEK_S_V.JPG (historic)
Šimon Pánek
zdroj: současná Mikuláš Kroupa, dobová internet

Šimon Pánek se narodil 27. prosince 1967 v Praze. Jeho otec prošel během 50. let 20. století komunistickými kriminály jako politický vězeň. Matka, původně ekonomka, vystudovala dálkově kunsthistorii a později pracovala v Národní galerii ve sbírkách moderního umění, rozvedli se v době normalizace. Pánek své dětství popisuje jako velmi šťastné období, které prožíval v přírodě, na chalupách, v turistických oddílech. Dospívání procestoval s přáteli v tzv. expediční skupině. Přitom se dostal například k cestovateli a spisovateli Jaromíru Štětinovi. Studoval Přírodovědeckou fakultu UK, obor biologie, školu nedokončil. V roce 1988 spoluorganizoval humanitární sbírku pro Arménii, kterou zasáhlo ničivé zemětřesení. V roce 1989 spoluzaložil studentské hnutí STUHA, účastnil se všech protestních demonstrací od roku 1988 až do prosince 1989. Na Národní třídě 17. 11. 1989 nebyl, shodou okolností si vydělával na své expedice na brigádě mimo Prahu. Během prvních dní protestních studentských stávek v listopadu 1989 byl zvolen do předsednictva koordinačního studentského centra a stal se členem Občanského fóra a vyslancem zvláštního týmu Václava Havla, který jednal o vytvoření nové demokratické vlády. Za OF byl v roce 1990 kooptován do Federálního shromáždění, nabídku však nepřijal. Vzdal se mandátu i poté, co byl řádně zvolen v červnu 1990, kdy ho vynesly preferenční hlasy ze 13. místa kandidátky. Říká, že měl v životě jiné plány a politice se věnovat v tu chvíli nechtěl. Spoluzaložil soukromou informační agenturu Epicentrum a pracoval v ní, dále spoluzaložil Nadaci Lidových novin, později se nadace přejmenovala na Člověk v tísni Působil v Kanceláři prezidenta republiky a současně se věnoval filmové produkci. Dnes je ředitelem největší české humanitární, rozvojové, vzdělávací a lidskoprávní obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni.