Zdeněk Ondruš

* 1921  †︎ 2014

  • „Švagr se svlékl do naha, šaty a pušku nechal na hrázi kanálu a šel se vykoupat. Najednou se otočil, u jeho věcí sedí maďarský voják, pušku přes kolena, usmívá se na něj. Švagr se oblíknul, neřekli si ani slovo, protože on maďarsky neuměl. Pak si podali ruce a každý si šel po svém. Na hranicích taky bydleli hospodáři Vaněk a Čapek, pěstovali tabák. A v té jejich partě hráli s maďarskými vojáky karty. Byli kamarádi na těch hranicích, kamarádi.“

  • „Přes Štěpanský most směrem na Obříství a Chlumín šly kolony ubožáků z koncentračních táborů, co měli Němci v Polsku. Někdo nám řekl, že se zastavují v Chlumíně, a jestli můžeme, abychom jim tam vozili jídlo. Zabili jsme prasata a vařili jsme zahuštěné polívky, poněvadž nic jiného jim tam člověk přivézt nemohl. A tak jsme jezdili do Chlumína, trvalo to několik dní, než ty kolony přešly.“

  • „Pole tam nebyla obdělávaná. Byly to jen pastviny, na kterých se pásl většinou rohatý skot. Maďaři před námi obdělávali jen takové vyvýšené kousky, poněvadž všude kolem byl močál. Proto jsme tam budovali kanály, aby se to odvodnilo. Ke konci našeho pobytu už to bylo dobré. Půda zpracovaná, úrodná půda, dobrá půda.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    V bytě pamětníka, 04.10.2014

    (audio)
    délka: 58:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kus svého srdce jsem nechal v Podkarpatské Rusi

Zdeněk Ondruš v roce 1944
Zdeněk Ondruš v roce 1944
zdroj: Rodinný archiv pamětníka

Zdeněk Ondruš se narodil 5. září 1921 v obci Třebovice u Ostravy. Rodiče pocházeli z rolnického prostředí, otec během války sloužil v Rusku jako československý legionář. V roce 1923 rodina využila nabídky Obecně prospěšného a bytového družstva pro výstavbu kolonií a odstěhovala se na Podkarpatskou Rus, kde osídlila jeden z dvorů na Malém Bakoši poblíž maďarské hranice. Když otec v roce 1935 zemřel, správu hospodářství převzal Zdeněk Ondruš jako nejstarší syn. Rodině se podařilo zvelebit okolní pozemky, ale 25. října 1938 se musela po záboru Podkarpatské Rusi Maďarskem stěhovat zpátky do Čech. Do roku 1945 hospodařili nejprve krátce na statku v obci Koprník-Násedlnice, pak jim ale dvůr zabrali Němci, a tak se stěhovali na statek v Kopči u Odoleny Vody, kde zůstali do konce války. Ukrývali dezertéra Wehrmachtu, který byl česko-německého původu, sledovali transporty vězňů z koncentračních táborů, jimž několik dní vozili jídlo, a v posledních měsících skrývali na pár dní i ruského uprchlíka, kterému se podařilo z transportu utéct. Po válce získali statek ve Vrbicích u Litoměřic, kde žije pamětníkova rodina dodnes. Zdeněk Ondruš vstoupil dobrovolně do místního JZD, kde se v roce 1953 stal předsedou. V roce 1963 dostal ve Štrasburku Řád chmelových rytířů a v roce 1968 od prezidenta Svobody Řád práce. Zemřel 27. prosince 2014.