Vlasta Hlávková

„Tatínek vyprávěl, že někdy na jaře 1944 se začaly ve vesnici šířit zvěsti, že tu údajně přistáli parašutisté z Anglie a že by mezi nimi měl být také pan Široký, který byl znám z Puklic, protože chodil vykupovat dobytek. Třeba můj tatínek se s ním velice dobře znal. Ale to bylo tak vše, víc se nevědělo. Pak tatínek vyprávěl, že jednou večer, mohlo to být mezi sedmým a devátým dubnem 1944, někdo zaklepal na dveře a vešel dovnitř. Tatínek v něm hned poznal pana Širokého, tak s ním hned vyšel do tmy. Já jsem byla v kočárku, ale byly tam ty starší sestry, tak se bál, aby nezačal něco mluvit a děti pak něco někde neřekly. Tak s ním vyšel ven a pan Šrioký ho prosil, jestli by mu neposkytl stravu a nějaké ubytování. Že byli na mnoha adresách odmítnuti a mají za sebou dlouhý pochod. Naposledy snad někde ve Vršanově dostali z Anglie adresu, na koho se obrátit, a pán měl také obavy, a tak je odmítl. Skrývali se v lesích a po nocích si pan Široký vzpomněl na tatínka. Přišel k nám, tatínek neváhal ani chvilku. Vrátil se a pošeptal mamince, aby připravila jídlo s sebou. Oni zatím čekali všichni venku, byli čtyři – pan Široký, pan Gemrot, pan doktor Odstrčil a pan Němčík.“