Jarmila Ondrášková

* 1944  

  • „Mě tam našli plačící pod tím okýnkem. Až ti Němci odešli a lidé už, jak viděli, že to vyhořelo, tak se tam začali scházet z toho Prlova a našli mě tam plačící. Ta stařenka tam také někde byla, ale... Ta tu hrůzu viděla, tak ta se... ta se prý... To muselo být něco strašného. Takže nezbývalo nic jiného, než aby ta rodina Žákova si mě vzala do Valašské Polanky a vychovala mě."

  • „Vedli je tou vesnicí a tam, kde ti partyzáni bydleli, do těch domků, je nahnali. A ty domky podpálili. I ten náš domek, kde já jsem se narodila mým rodičům. Měla jsem deset měsíců a byla jsem jejich první dítě. Muselo to být strašné, když přišli k tomu domu. Taky jsem se dozvěděla, jestli to říkala stařenka, že maminka, jak přišli k tomu domku, a stařenka jak mě držela v náruči, tak že maminka údajně měla říct, co bude se mnou, co má jako dělat. Nevím, jak to bylo. Zkrátka, údajně mě měla vyhodit tím okýnkem malým, kde měli postavenou podkrovní světničku. V těch domcích dřevěných byla taková malinká okýnka. Tak mě měla údajně tím okýnkem vyhodit."

  • „Tatínek se údajně zdráhal, ještě se dvěma prlovskými občany. Chtěl s tou maminkou být, chtěl se s ní ještě rozloučit, protože při výslechu jim řekli, že pomáhali partyzánům a že je nemine trest smrti. Tatínka měli údajně naložit na jejich německé auto a měli ho ještě vézt na zámek do Vizovic, ale tam je nedovezli. Pro výstrahu je pověsili mezi Pozděchojem a Bratřejovem na jabloních. A ostatní občany, kteří byli v tom hostinci, těm řekli, že je trest nemine, a vedli je do jejich domků, kde bydleli. A ty domky potom vypálili."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Rožnov pod Radhoštěm, 20.08.2020

    (audio)
    délka: 02:27:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Přeji si, aby již žádné z dětí nemuselo prožít můj osud

Jarmila Ondrášková, 1964
Jarmila Ondrášková, 1964
zdroj: archiv pamětnice

Jarmila Ondrášková se narodila 8. června 1944 v Prlově na Valašsku do rodiny Antonína a Anny Ondráškových. Oba její rodiče se na konci války zapojili do protinacistického odboje. Když 23. dubna 1944 obklíčilo Prlov zvláštní nacistické komando Josef, padlo zde po krutých výsleších třiadvacet rozsudků smrti. Antonín Ondrášek byl s dalšími dvěma partyzány mučen a oběšen u nedalekého Bratřejova, jeho žena Anna Ondrášková pak spolu s ostatními členy rodiny upálena v hořícím stavení. Desetiměsíční Jarmila běsnění nacistů přežila pravděpodobně jen díky tomu, že ji matka stihla včas vyhodit oknem v přístěnku. Poté, co komando Josef z místa odjelo, našli plačící Jarmilu přeživší obyvatelé Prlova. Jarmila Ondrášková pak vyrůstala ve Valašské Polance, v rodině, odkud pocházela její maminka. Vystudovala střední zemědělskou technickou školu v Rožnově pod Radhoštěm. V letech 1969 – 1975 pracovala v utajeném vojenském skladu ve Vyšní Lhotě na Ostravsku. V osmnácti letech také vstoupila do tehdejšího Svazu protifašistických bojovníků, v době natáčení v roce 2020 byla členkou nástupnické organizace Českého svazu bojovníků za svobodu, v letech 2005 - 2020 působila jako předsedkyně organizace ČSBS ve Frýdku-Místku.