prof. PhDr. Bohumil Nuska , CSc.

* 1932  

  • „Hrozný věci se dály. Nebo jsem byl svědkem takového výjezdu do terénu – už taky umřel, byl to inspektor kultury, strašný člověk, kapsy nadité, v jedné tatranku, v druhé revolver. Já jsem byl konzervátor památek, takže jsem jel s ním. Byli jsme v nějaké obci a on si zavolal na národní výbor učitele a tam na něj řval jako na pohůnka. On totiž – tam je kaple, dnes je to památka. Neuvádím žádné reálie. On na ni nemohl koukat, jak je zničená, tak ji natřel na bílo a spravil střechu. Naprosto to nemělo konfesní pozadí. Pan učitel na to prostě nemohl koukat. Učitelé vždy byli inteligence národa. Ti nás zachránili. Načež se to doslechli, obrovská aféra z toho. A byl jsem přítomen toho, kdy na něj inspektor řval: ‚My s tebou zatočíme!‘ A on ho prosil, spínal ruce, vestoje, neklečel, aby ho nevyhazovali, že už to neudělá. Že už to neudělá! Natřel památku na bílo! Dneska jsou za to všichni vděční.“

  • „Pracovníci, kteří to stahovali z antikvariátů… Jednak to bylo stahované z knihoven. Knihovny byly úplně vybílené už po změně systému. Ale každý týden šel ze všech antikvariátů, z Kutné Hory, z Liberce, z Plzně, papír zakoupených titulů, kde byl uveden titul, co to je, částka, a tam se zaškrtávalo, co se mělo vrátit. A antikvariát to musel vrátit. Takže antikvariát obecně byl prodělečný. To se netajilo, že má politickou funkci: očistu národa od špatné literatury. A teď se sledovalo, jestli se to objeví v seznamu. Byli třeba poslaní fízlové, kteří třeba prodali Hovory s TGM. A teď se sledovalo, jestli to ten antikvář třeba v Českých Budějovicích uvede ve výkazu. Běda, jak to tam nebylo. On to třeba zfalšoval a prodal to známým. Byly z toho veliký mrzutosti i vyhazovy.“

  • „Přitom jsem přicházel do styku s antikváři a vůbec, jak to celé chodí a celý ten aparát, protože jsem chodil i do těch skladů, do skladů zakázaných knih, tzv. Ústřední sklad knihy, USK, v Laubově ulici. Tam také bylo něco starého materiálu, ale hlavně tam byla literatura recentní. Taky i starší literatura, 19. století, ale hlavně současná. Mohl jsem si tam kupovat, protože jsem měl tu průkazku, za uznávací cenu, a to bylo něco pro mě. Já jsem svou knihovnu rád budoval, abych předehnal tatínka. Snad mohu uvést, že to tam spravoval pan Pešek. Tam jste si museli vzít papuče, jezdilo se tam s vozíčkem, krásné síně v podzemí. Byly tam regály knih až ke stropu a tam byly třeba tajné vědy. Svobodné zednářství. Rosenkruciánství. Nacismus. Italský fašismus. Balkánský fašismus. Sociáldemokratismus. Sociální demokrati byli hrozně sledovaní. Víc než… potom komunistická literatura vydávaná mimo centrum. Nejvíc bylo sledováno, a byl by strašný křik, kdyby se to ztratilo, cokoli, co nevydali v Berlíně. Tedy v Moskvě. Nebo v Leningradě. Trockismus. Nejrůznější syndikalisticko-anarchistické směry. Tam se člověk politologicky poučil. Velice vzácné tisky. Třeba Mussolini byl značný spisovatel a zajímal se o české dějiny, napsal drama Mistr Jan Hus. Žižka. To jsem si koupil. Tam to bylo za malé peníze, šlo o to to vést evidenčně, než to přijde do odpisu, u určitých titulů, samozřejmě Masaryk, Beneš, Štefánik, tam to běželo všechno. Soukup, celá… Ale i Pražák byl nepohodlnej. To se trošku měnilo. Jednu dobu tam byli všichni Arabové, a když potom Násir byl dobrej, tak Násir zmizel. Samozřejmě judaika. Úplně všechno. Sionismus, ale i kabala, tajné vědy. Politika, nepolitika. Věci týkající se náboženství nebo židovského státu, extra, židovskej stát, jojoj! Sedmidenní válka už tam byla taky. A když třeba Arabové se zlepšili… Nebo Tito. Jugoslávie strašně vadila a pak se litovalo chyb vůči Titově Jugoslávii, tak to ze zakázané literatury zmizelo. Ale některé věci byly nevariabilní. Náboženství, vůbec všechno. Sekty. Od adventistů, všechno. Pravoslaví. Ve všech možných jazycích. Spisy Ante Paveliče, to byl chorvatský fašista. Mein Kampf česky, rusky, jak vás napadne. To tam všecko bylo. Hrozný!“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 19.09.2019

    (audio)
    délka: 02:11:21
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vzdělání člověku umožňuje se bránit

Historik umění a kulturní antropolog prof. PhDr. Bohumil Nuska, CSc., se narodil 5. listopadu 1932 v Českých Budějovicích. Vyrůstal ve středostavovské rodině majitele železářství, jeho rodiče se však během druhé světové války rozešli. Na prahu puberty ho výrazně ovlivnilo členství ve skautském oddílu. Vystudoval českobudějovické gymnázium a dějiny umění a historii na FF UK. Už během studia se začal zajímat o staré vzácné tisky a zejména renesanční knižní vazbu, které se věnoval většinu svého profesního života. Po studiích pracoval jako zaměstnanec Severočeského muzea v Liberci, jako člen komisí se snažil hájit nemovité památky i vzácné knihy před likvidací. Po roce 1969 byl sledován StB, přátelil se se signatáři Charty 77 a tajně vyučoval. Po listopadu 1989 spoluzakládal katedru filozofie na Technické univerzitě v Liberci. Je autorem řady odborných i beletristických publikací i divadelním teoretikem.