Oldřich Novotný

* 1938  

  • „Šel jsem tehdy do města, tramvaje nejezdily, takže jsem šel ze Strašnic až na Václavské náměstí. Taky si vzpomínám, že tam ve Vinohradské ulici před rozhlasem byly udělané takové jednoduché barikády z tramvaje a z nějakých autobusů a před tou barikádou stály nějaké ruské tanky. Střílelo se tam do vzduchu, ti Rusové stříleli do vzduchu. Tak to tam bylo trochu divoké. A pak jsem byl na tom Václavském náměstí, kde jezdily nějaké tanky, tam jim házeli nějaké papíry zapálené na ten tank. No a pak jsem se vracel zpátky a vím, že se tam střílelo, takže jsem si musel někde lehnout v Riegrových sadech na zem, protože jsem měl pocit, že tam někde okolo lítají kulky. A vrátil jsem se pěšky zase do Strašnic, protože tramvaje nejezdily, doprava nefungovala.“

  • „Pro mě to bylo těžké v tom, že třeba ve škole se zapisovalo, čím je váš tatínek. Každý z mých spolužáků vstal a řekl, čím je jeho tatínek, já nevím, dělníkem, úředníkem nebo tak. V té třídě, kam jsem chodil, bylo nás tam pětadvacet až třicet, to už si nevzpomínám. Tak protože jsem se trochu styděl to tam říkat na celou třídu, tak jsem vstal a došel jsem až ke katedře a učiteli jsem tam řekl: 'Můj tatínek je v nápravném zařízení.'“

  • „No a my jsme byli na prázdninách, a protože končily prázdniny, tak jsme se asi - teď přesně nevím, jestli třicátého, nebo třicátého prvního, asi třicátého - jsme se vraceli, přivezla nás babička, mě a bratra do Hradce. A zrovna odpoledne tam přivezli tatínka, přišel s ním nějaký civilní policista a žádal... Prostě ti dělníci v té dílně, která normálně fungovala dál, tak museli odejít a tatínek tam musel to odpoledne ta razítka vyrobit, aby měli předmět doličný. To znamená, že ta razítka byla vlastně vyrobená až na žádost, oni měli jenom otisky. Oni potřebovali pro soud zřejmě dokumenty, prostě konkrétní hotová razítka. No a samozřejmě jsme tam s ním mluvili, no a ta práce trvala asi tři hodiny a pak ho zase odvezli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Poděbrady, 05.10.2019

    (audio)
    délka: 01:22:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Poděbrady, 02.11.2019

    (audio)
    délka: 17:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nevykládej, co jsi udělal včera, ukaž, co umíš dnes, a nezapomeň mě o tom znovu zítra přesvědčit

Oldřich Novotný, první polovina 60. let
Oldřich Novotný, první polovina 60. let
zdroj: Archiv pamětníka

Oldřich Novotný se narodil 4. června 1938 v Hradci Králové. Část dětství za války prožil v Bítouchově u Bakova nad Jizerou. Jeho otec Oldřich Novotný starší byl drobným živnostníkem, vlastnil ryteckou dílnu. Poté, co vyrobil falešná razítka pro údajné emigranty, byl v srpnu 1949 zatčen. Ve zinscenovaném procesu Maděra a spol. byl v létě 1950 odsouzen za spoluvinu na zločinu velezrady na 18 let odnětí svobody. Oldřichova matka se dvěma syny přišla o veškerý majetek i bydlení. Po dobu otcova věznění ho pamětník vídal jen zřídka. Kromě existenčních rodinných těžkostí měl problémy i se studiem, musel jít nejprve na učiliště. Poté vystudoval průmyslovou školu v Jablonci nad Nisou. Otec se vrátil z vězení na amnestii v roce 1960, právě když Oldřich odmaturoval. Po povinné vojenské službě nastoupil ke studiu pedagogické fakulty v Olomouci, kde odpromoval roce 1967. V srpnu 1968 zažil dění sovětské okupace v Praze. V listopadu 1989 se účastnil demonstrací. Pracoval jako učitel na odborném učilišti v Praze.