„Po proškolení a po zkouškách jsem se stal mítačem. (…) Tam jsem vydržel čtyři až pět let. Mezitím přišla amnestie. Já jsem tam zůstal, protože se tam dobře vydělávalo. Odtamtud jsem přešel na Vojnu do Lešetic u Příbrami, taky jako mítač. V roce 1964 vyšel zákon, že kdo odpracuje v uranových dolech deset let, tak v padesáti půjde do důchodu. Tak jsem tam zůstal dál a v roce 1964 jsem dostal od Diama nabídku na výrobu palivových tyčí pro jaderné elektrárny. Tak jsem tam přešel.“
„Co se mi vrací nejčastěji (na mysl)? Ta cesta na šachtu. Když jsme šli na šachtu, tak jsme se celou cestu museli držet ocelového lana.“[Muklovský autobus?] „Ano, přesně tak.“
„To mi nepřipomínejte (Rudou armádu). To nenávidím tohleto. Už proto, že zabrali Podkarpatskou Rus. Tedy že Beneš jim jí daroval. Já jsem potom na Podkarpatské Rusi roznášel letáky kvůli optaci. Oni jim dávali cukr, aby jim podepisovali, že chtějí k Sovětském svazu. Se štěstím jsem se odtud dostal, převezli mne drezínou, když už to smrdělo. Měl jsem tam hodně kamarádů z gymnázia a otec spolužáka byl přednostou stanice na malém nádraží, tak mne převezli načerno drezínou do Čopu přes hranice.“
„Co předcházelo? Vůbec nic. 25. června 1954, to bylo ve čtvrtek, to si pamatuji jako dneska, si pro mne Státní bezpečnost přišla do kanceláře. Dali mne do vazby a z vazby pak na celu. Tam byl nějaký křesťanský disident, ten mne seznámil s tím, jak to tam chodí. (…) Až v pondělí si pro mne přišli. Začali se ptát: ‚S kým se stýkáte?‘ Nejvíc spojení jsem měl na hokejový klub. – ‚No jo, tady už bylo hokejistů. (…) S kým se stýkáte v práci?‘“
„Mé jméno je Miloš Nechvátal. Narodil jsem 12. 4. 1921 v Užhorodě na Podkarpatské Rusi. Otec byl legionář, tam se seznámil s mojí maminkou. Odešel pak do Prahy na ministerstvo obrany jako kapitán a pracoval v letectvu. Vychodil jsem gymnázium, maturoval jsem a v roce 1938 jsem přišel do Prahy, tady jsem ještě vystudoval dvouletou průmyslovou školu a pak jsem nastoupil v Aero Vysočany, továrna na letadla. Tam jsem byl až do konce protektorátu.“
Miloš Nechvátal se narodil 12. dubna 1921 na Podkarpatské Rusi. Jeho otec byl Čech, legionář, matka byla původem Maďarka z Podkarpatské Rusi. Do roku 1938/1939 žil a studoval na Podkarpatské Rusi, roku 1939 přesídlil do Prahy. Vystudoval dvouletou průmyslovou školu. V létě 1945 se skoro na rok vrátil do Užhorodu, agitoval pro zachování v rámci Československa, na jaře roku 1946 načerno utekl zpět do Prahy. Do roku 1954 pracoval na ministerstvu těžkého strojírenství. V roce 1954 byl zatčen a odsouzen na čtyři roky. Propuštěn byl v roce 1958. Do roku 1964 pracoval jako civilní zaměstnanec na uranových dolech na Příbramsku. Od roku 1964 žil v Roztokách u Prahy. Po roce 1989 pomáhal obnovovat Sokol v Roztokách u Prahy, v roce 1990 byl členem prověrkových komisí ve věznicích Pankrác a Ruzyně. Pan Miloš Nechvátal zemřel 1. dubna roku 2013
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
