Renata Möckel

* 1944

  • „My jsme se vrátili v roce 1950 a já jsem nastoupila do školy. Tak jsem ve škole měla ještě problémy s řečí, protože jsme tam měli jednu paní učitelku, ta nenáviděla Němce. To opravdu. Ale tam byly ještě i jiné národnosti, tak jsme na tom byli všichni skoro stejně, ale Němci na tom byli nejhůř. Vím, že jsem jí nějak nerozuměla, něco mi řekla, tak mi dala facku, že jsem padla až na tabuli. To nikdy nezapomenu. Ale to mě přinutilo, abych se rychle naučila česky. Naučila jsem se česky a pak jsem se učila velmi dobře, bych řekla, na ty poměry, které tam byly.“

  • „Děda se svým synem, bylo mu tehdy šestnáct nebo sedmnáct let, museli jít do dolu na Kladno, do hlubinného dolu. Zaprvé ráno museli jít pěšky z těch Holí, tam nebyla žádná příležitost odjet autobusem. Vím, že chodili pěšky, celý den pracovali, a večer museli jít zase pěšky zpět, a ráno nanovo. Tak vím, že byli hodně hubení, byli v těžkém stavu. Děda z toho vyčerpání onemocněl, pak byl dlouho v nemocnici. A ten můj strejda, tak tomu bylo málo let a musel těžce pracovat, tak vím, že na tom zdravotně taky nebyl dobře. Ale přežili to oba dva.“

  • „Co já si vzpomínám, tak nás vezli na nějakém náklaďáku jen s maminkou. Jak to bylo dál, to už nevím, protože moje maminka z toho měla hrozné trauma a nikdy mi o tom nechtěla vyprávět, jak to vlastně bylo. Vím jenom, že nás nějakým způsobem rozdělili. Já jsem s maminkou skončila u toho sedláka v Hostivicích a zbytek té rodiny žil v Holích. No navštěvovali jsme se málo, protože u těch sedláků se pracovalo jen za jídlo. Maminka se musela se starat o krávy, měli tam kravín a polnosti. Takže já jsem s ní musela brzo ráno vstávat. Dostaly jsme tam spolu jednu místnost, na to si trošku pamatuji, bylo to tedy chudě zařízené. Tak jsem s ní musela ráno jít, pak když nakrmila krávy a podojila, tak se chodilo na pole. Takže zase s maminkou jsem tam s ní musela jít, abych nebyla sama. Nechtěla mě nechávat samotnou.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Karlovy Vary, 14.05.2023

    (audio)
    délka: 02:04:00
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Učitelka nesnášela Němce. Dala mi facku, až jsem spadla na tabuli

Renata Möckel, Chodov, 1971
Renata Möckel, Chodov, 1971
zdroj: Archiv pamětníka

Renata Möckelová se narodila 27. dubna 1944 ve Starém Sedle u Sokolova. Otec zemřel na východní frontě ještě před jejím narozením. V době války i po ní rodina zažila strádání a nedostatek jídla. V roce 1948 je rozdělili, odsunuli na různá místa ve východním i západním Německu a v českém vnitrozemí. Ti, co zůstali v Čechách, museli tvrdě dřít za skromné ubytování a nuznou stravu. Kvůli tomu, že byla Renata Möckelová německého původu a nerozuměla česky, zažila násilí a mnohé ústrky. Bily ji děti i učitelka ve škole. Poté, co se naučila česky, se k ní začali chovat lépe. Vystudovala zdravotnickou školu a pracovala celý život jako zdravotní sestra. Provdala se za sudetského Němce Herberta Möckela, jenž měl z dětství podobně truchlivé zážitky. Po srpnové okupaci 1968 se rozhodovali, jestli odejít do zahraničí či nikoli. S ohledem na své staré rodiče, kteří se nikam nechtěli stěhovat, zůstali v Čechách. Manžel vstoupil v 80. letech do KSČ, nechtěl dopustit, aby jejich děti měly tak těžký start do života jako oni dva. Příbuzní ze západního Německa je podporovali a později je v Československu občas navštívili. Ale až teprve po sametové revoluci se s nimi mohla pamětnice plně stýkat a postarat se o ně ve stáří a nemoci. V době natočení rozhovoru v roce 2023 žila Renata Möckelová v Ostrově Ohří. Vzpomínky pamětnice byly natočeny a zpracovány díky finanční podpoře Karlovarského kraje.