Josef Michalička

* 1925  †︎ 2005

  • ,,Tak jsme chodili, to se dělal průzkum zjištěním a průzkum bojem, dva průzkumy. To jsme šli třeba zjišťovat, když to postoupilo, kde se Němci zastavili. To jsme přišli k Němcům, dostali jsme se blízko a slyšeli jsme, jak tam kopou zákopy.“ - ,,Takže když jste byl zraněn do té nohy, jak to potom pokračovalo?“ - ,,To jsem byl přeložen do nemocnice a byl jsem ve Lvově v nemocnici. A tam jsem byl, nevím přesně kolik, ale brzo mě vypsali, ještě jsem na nohu moc dobře nemohl, ještě jsem měl hůl. A byl jsem poslaný zpátky do náhradního pluku do Humenného.“ - ,,Po asi jak dlouhé době od zranění vás poslali do toho Humenného?“ - ,,Měsíc nebo šest neděl to určitě bylo. No a pak jsem přijel do Humenného a odtud jsem byl přidělený do výcvikového střediska, kde se mobilizovalo na Slovensku a my jsme cvičili jako noví vojáci. Cvičili dělostřelci a já jsem byl zase u výcviku průzkumu v té jednotce.“

  • ,,Uniformy, to bylo všechno asi z Anglie, a některé byly také americké nebo nevím, poněvadž to byla všechno bezvadná látka. To byly šaty, byly pořád nažehlené. Kalhoty, puky, všechno to drželo, to byla bezvadná uniforma. Takové uniformy už jsem víc neviděl.“ - ,,Kdy jste se poprvé dostal do bojového nasazení?“ - ,,Poprvé to bylo za Krosnem. My jsme šli jako předvoj praporu, naše rota, jako průzkumníci. Přišli jsme hodně blízko, až k Němcům nás pustili. A pak začali střílet, pálit. My jsme tam byli na takovém velkém 'bramborovišti' a tam jsme my, naše rota, zalehli. Měli jsme tam asi dva raněné. A pak tam najely tanky a střílely na nás, jenže do nás nemohly, byli jsme výš, takže střely létaly nad těmi bramborami a do nás nemohly. A potom tam přijelo naše dělostřelectvo, začalo střílet, zapálili tam několik německých tanků, takže oni [Němci] utekli a my jsme se odtamtud dostali naživu.“

  • ,,No, o té jednotce se povídalo. Říkalo se, že tam je za hranicí armáda Československa. A jak jsme se to dozvěděli, patnáctého ledna jsme nastupovali do armády, tedy hlavně z Moštěnice, a to roku 1944.“ - ,,Ten odvod se konal přímo u vás v obci?“ - ,,Ne, odvod, ten ne, ten se konal někde jinde. To byla komise, v jedné vesnici, ani nevím kde. Ono se to pořád stěhovalo. Tady byl štáb, někoho odvedli a řekli: 'Ten, ten, ten….' Mě přidělili do průzkumné jednotky. Ze začátku jich tam bylo akorát patnáct, já byl šestnáctý. Oni šli mladí i starší, všichni.“ - ,,A vy jste říkal, že jste šel i s otcem.“ - ,,Otec i bratr.“ - ,,Vašemu otci bylo v té době kolik?“ - ,,No, to bylo ve čtyřiačtyřicátém, tak to mu bylo asi padesát jedna roků.“ - ,,A váš bratr byl mladší než vy?“ - ,,Ten byl mladší.“ - ,,A o kolik?“ - ,,O dva roky.“

  • ,,Banderovci zabili Slávka Tlustého. Bydleli jsme na hranicích, kde byla hranice, Poláci a Sovětský svaz. A tady byla Moštěnice, česká obec, a na druhé straně byla Dědova hora, to byla taky česká obec, jenže byla u Sovětů.“ - ,,Jestli jsem správně rozuměl – Dědova hora - jako děd?“ - ,,Ano. A oni tam měli příbuzné, tak ten chlapec Tlustý, Slávek se jmenoval, tam chodíval. A banderovci si mysleli, že tam nosí nějaké zprávy, tak toho chlapce zabili. Zakopali ho tam a pak přišla sovětská policie, to bylo za Sovětů. My jsme byli v armádě, tak až pak jsem o tom slyšel. No a pak ho tam našli, dostali ty, kdo ho zabili, všechny je tam vychytali.“ - ,,A víte, co se s nimi pak stalo? Měli nějaký soud - ti, co ho zabili?“ - ,,Ano, to asi ano, oni Sověti trestali hodně tyhle banderovce.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Žatec, 13.08.2005

    (audio)
    délka: 52:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nikdy válku, trvalý mír a vážit si zdraví

Josef Michalička coby voják, 1944
Josef Michalička coby voják, 1944
zdroj: archiv pamětníka

Josef Michalička se narodil 5. července 1925 ve vesnici Moštěnice na Volyni na území tehdejšího Polska do rodiny Vladimíra a Slavěny Michaličkových. V září roku 1939 Moštěnici spolu s východní částí Polska anektoval Sovětský svaz. Josef Michalička zažil násilnou kolektivizaci, rodina musela vstoupit do kolchozu. V roce 1941 oblast obsadilo nacistické Německo, pamětník vzpomíná na vraždění Židů v sousedních obcích a noční nájezdy banderovců. Po osvobození oblasti vojáky Rudé armády vstoupil do 1. československého armádního sboru. Účastnil se pak bojů u Krosna, Machnówky a v Dukelském průsmyku, kde byl raněn. Po léčení v nemocnici ve Lvově byl převelen do slovenského Humenného a konec války ho zastihl v Kroměříži. Spolu se svou rodinou využil možnosti repatriace a návratu do Československa. V roce 1949 se oženil, hospodařil na statku v Hrušovanech, kde ho opět zastihla násilná kolektivizace. V hrušovanském jednotném zemědělském družstvu pracoval jako řidič a v roce 1961 se s rodinou přestěhoval do Žatce. Do roku 1983 pracoval na státním statku v Žíželicích, poté odešel do penze. Josef Michalička zemřel 8. prosince 2005.