Jaromír Matouš

* 1943

  • „Nastoupil jsem v říjnu 1962 do Litoměřic k ženistům. Výhoda byla, že – sice tam byly různé živly – tam byla výborná parta. Některé vysoké školy totiž neměly vojenskou katedru – to byli stavaři nebo Vysoká škola báňská v Ostravě. Ti inženýři, de facto o čtyři pět let starší než my, s námi šli na dva roky na vojnu. Takže mám na to hezké vzpomínky. Dokonce jsme udržovali kontakty až do roku 1968. Po roce 1968 jsme se rozprchli a už jsme se nikdy nesešli.“

  • „Třináctého listopadu v padesátém třetím roce v noci k nám vtrhlo komando šesti estébáků. S tím, že de facto u nás ještě bydlela sestřenice, která studovala na vysoké škole. Den předtím, ve čtvrtek, byl koncert České filharmonie, kde manželka mého strýčka, skladatele Jaroslava Řídkého, hrála jeho klavírní koncert. Takže u nás ještě bydlel jeho žák z Příbrami z hudební školy. Takže byl problém. Najednou, když tam vtrhli, tak zjistili, že – dřív se totiž museli lidi přihlašovat, když tam přespávali – nejsou přihlášení, kdo u nás nocoval. Po tom koncertě přišli až v noci, kdy už nebyla možnost se u domovnice zapsat, že přišli.“

  • „Po válce pak to obsazovalo část ministerstvo zahraničí, tam byli třeba velvyslanci. Pak tam přišli letci z Anglie, co se vrátili. Takže ty děti... Někteří přišli a měli Angličanky, ale i Češky. S jejich dětmi jsme kamarádili hodně. To pro nás byl pak skutečně šok, když najednou v roce 1949 ze dne na den zmizeli. Jeden den jsme si hráli a povídali a druhý den nebyli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 22.03.2023

    (audio)
    délka: 01:13:20
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 24.05.2023

    (audio)
    délka: 02:16:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 3

    Praha, 14.06.2023

    (audio)
    délka: 02:15:13
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Komunistickou stranu jsme měli zlikvidovat

Jaromír Matouš, 2023
Jaromír Matouš, 2023
zdroj: Post Bellum

Jaromír Matouš se narodil 4. března 1943 v Praze. Jeho otec Bohuslav Matouš se po válce stal vedoucím politického archivu v kanceláři Edvarda Beneše. Prezidentovi pomáhal také při sepisování jeho pamětí. S manželi Benešovými byli Matoušovi v blízkém kontaktu. Po roce 1948 emigrovala do Norska sestra matky Anna Kvapilová. Po úmrtí Edvarda Beneše pracoval Bohuslav Matouš v Pedagogické knihovně J. A. Komenského a Historickém ústavu Československé akademie věd. Roku 1953 otce zatkla Státní bezpečnost (StB). Odsoudili ho za vlastizradu na osm let odnětí svobody. Předčasně ho propustili v roce 1959. Po ukončení základního vzdělání se Jaromír Matouš chtěl přihlásit na gymnázium, což mu režim neumožnil. Nakonec se roku 1960 vyučil v národním podniku Tiskárna Svoboda. V letech 1962–1964 sloužil na základní vojenské službě v Litoměřicích. V letech 1965–1977 studoval na vyšší umělecké škole grafické. Během socialismu se stýkal s Hanou Benešovou, Prokopem Drtinou nebo Antonií Kleinerovou. Během sametové revoluce se účastnil demonstrací, v tiskárně, kde pracoval, založil Občanské fórum (OF). V roce 2023 žil v Praze.