„O politiku jsem se nikdy nezajímal, ani o sociální, ani žádnou jinou, nebyl proti vládě nebo proti zemi. Vše, co ze mne vzešlo a co jsem udělal od pomyšlení na nelegální opuštění země až do této chvíle, a co přijde v budoucnu, bylo vytvořeno, formováno policií, úřady nebo představiteli provincie a celé země, protože provincie je řízena státem. Všechno, co od té chvíle až doteď jsem, je jimi ovlivněno, protože řeknu ti, nikdy jsem se nezajímal žádným způsoben, ani ve zlém, ani v dobrém o stát. Vždycky jsem byl chlapec jako každý jiný.“
„Znovu mě vytáhli [z koupelny] do vyšetřovací místnosti. Byl jsem mokrý, protože jsem se kvůli horku sprchoval. Dělali to naschvál. Pustili nám vodu, abychom se umyly a řekli nám, ať se umyjeme, že ji vypnou, že je jí málo, že máme pět minut. Já se namočil, pak mě zase vytáhli do vyšetřovací místnosti, což bylo kvůli klimatizaci za zády v místnosti metr a půl na metr, nevím, nebo dva na dva metry, strašné, bylo to šílenství, a nechali mě tam samotného. Řeknu ti, že přišel okamžik, kdy mě začalo téct z nosu, protože jsem si ho nemohl vyčistit a teklo mi z něj dál, protože jsem měl pouta a bylo mi tam opravdu zle.“
„Prací policie je hlídat veřejný pořádek. Pokud platím za živnostenský list, abych mohl vykonávat určitou činnost, kterou se živím, a pokud policie nechce problém nebo ho chce mít pod kontrolou, jednoduše ať postaví dvě hlídky na místo, kde se ta činnost vykonává a hotovo, ať hlídají. Lidi, kluci, když uvidí, že tam je hlídka, nebudou chodit s noži limas [kubánská bodná zbraň]. A nebo, pokud už je mají, se vrátí domů a přijdou bez nože a mají větší kontrolu nad případnou bitkou, mlácením jednoho druhým. A to je to, kdy policie dělá svou práci a dohlíží a mě umožňuje vykonávat tu moji, která má sloužit obyčejnému občanovi, který si najímá mé služby, protože já musím platit živnostňák a musím z něčeho žít. V tomhle případě se živím hudbou a musím měsíčně platit za živnostenský list.“
„Násilí hodně vzrostlo. Přestal jsem kvůli tomu pracovat na venkově. Pracoval jsem na jednom místě a teď, když vidím, že je někde velká koncentrace osob, ztlumím trochu muziku, abych viděl, jestli odejdou, nebo změním hlasitý reggaeton na jiný typ muziky, protože mladíci se chovají násilně a už došlo k úmrtí ubodáním. Takže toto, protože to také trochu stěžuje moji práci. Já jsem živnostník, ty si můžeš moje služby pronajmout a já mohu přijít k tobě domů a svou činnost vykonávat, ale pokud tam včera došlo k incidentu, k pobodání během oslavy narozenin, policie už je v pohotovosti.“
Co jsem udělal, kým dnes jsem, že nechovám lásku k vůdcům, vládě a zemi, důvodem, proč jsem takový, jaký jsem, je dáno tím, jak se mnou zacházel systém a policie
Yoan Martí Magrané se narodil 22. listopadu 1984 ve vesnici zvané Carreterita, nacházející se v provincii Guantánamo. Od dětství se kvůli psychické poruše své matky potýkal v rodině s různými problémy. Během dospívání začal rozvíjet osobitý zájem o muziku. Věděl, že se jí chce věnovat a tak vždy pracoval jako zvukař a hudebník na populárních i soukromých oslavách, politických a kulturních akcích nebo na karnevalech. Chtěl nelegálně opustit zemi, ale neměl štěstí. Pobřežní stráž ho spolu s ostatními členy posádky voru vrátila na Kubu. Z tohoto důvodu byl několikrát vyslýchán Stání bezpečností a policí. Znovu se, opět neúspěšně, pokusil opustit Kubu po moři. Na 10 měsíců byl uvězněn za zločin vykonstruovaný Státní bezpečností. V současnosti žije na Guantánamu pod neustálým policejním dohledem, který mu brání v přesunu na další místa.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
