Josef Maraczi

„Na Folkovou Lipnici jsem jezdil buďto stopem, že jsem si udělal ceduli, a tam jsem měl připravenou visačku jako host, takže jsem v amfiteátru mohl chodit jakkoliv. Bohužel soudili Pepu Nose za nějaký daňový únik snad dvě stě korun, že udělal koncert a nezaplatil daň. Soudili ho komouši snad od roku 1981, seznámil jsem se s ním a dělal jsem takové lístečky, že bude mít Pepa Nos soud. A na Lipnici, když se šeřilo, řekl jsem holkám, že jsou o deset let a víc mladší, ať jdou do fronty na pivo, a ke mně si daly batohy a další. Najednou mě obklopilo asi pět lidí a vytáhli odznaky. Říkal jsem, že to nesbírám. Řekli mi, že jsem zatčenej, takže mě zatkli, a do toho jsme ještě potkali trochu napitou Moniku, ta, co se mnou byla s tím kočárkem na Kampě.“ – „Jakou Moniku, jak se jmenovala příjmením?“ – „Šťastná. Šel jsem sám a oni mě vedli v kruhu a ona na mě začala skákat. Říkám, seš druhá, podívej se kolem. A ona říkala, že na ně sere. Ale oni na mě neserou, oni mě moc chtěj. Jak byla rozzuřená, věděla, že jsou to estébáci z Hradce Králové, tak šla prostě s námi. Viděla, že mě odvedli na místní národní výbor. Utíkala do amfiteátru a zavolala nějaký kluky, máničky, a seděli na studni a skandovali: ‚Pusťte Pepína!‘“

„Pomohli mi lidi, který nebyli evidovaný. Nejradši jsem měl vysokoškoláky, protože oni nechlastali, neměli na to, a báli se, že kdyby je tam se mnou čapli, že je vyhodí ze školy. Byli svědomitý, byli úžasný. Kolikrát jsem je ani neznal, nemuseli se mi ani představovat, kamarád mi zajistil, že jsou čistý, a oni mi tam hlídali. Pak jsme si podali ruce, když to bylo hotový, a čau.“

„Ty odvody byly šílený. Tam všude byly plechový popelnice, takže kluci nechtěli nastoupit, chtěli marodit, takže jsem lámal prsty. Oni si to na noc dali do octa, druhý den jsme se opili a večer se šlo na lámačku. To byly plechový popelnice. Jednomu klukovi se jako... já ho nebudu jmenovat. ‚To je málo!‘ Tak jsem přitvrdil a vím, že pak ty tři prsty měl trvalý. Jsem mu to dobře zlomil. Já jsem říkal, že to fakt udělám hodně. Já nevím, jestli už jsem na to víko taky nedupl. Ale na vojnu nešel.“