„Maminčin bratr, ten nejmladší, byl za války nasazený v Německu, v Drážďanech. Využil toho, že bombardovali Drážďany. S partou kluků tam ukradli dvoukoláky. Každou noc ušli určitý počet kilometrů. Šli pěšky z Drážďan až do Nečíně. Tam je zavřeli do sklepa. Ti Procházkové měli celkem tři chalupy, jedna byla samota v lese. Tam ty kluky zavřeli a drželi je tam tak dlouho, až bylo po válce.“
„Zúčastnili jsme se toho, že se rozkřiklo, že Američané už jsou v Plzni. Tak jsme šli všichni naproti Američanům. Nemocnice Motol je po pravé straně, když bychom šli do Plzně. Krematorium bylo v dolíku, nemocnice je trochu na vršku. Když jsme došli ke krematoriu, přiletěla německá letadla a začala na nás střílet. Vedle mě stáli Jiráčkovi, naši sousedé z domu. Já dodneška budu vidět pana Jiráčka, jak zvedl hlavu, dal [nad ni] ruce. Trefilo ho to do hlavy a klesl. To si pamatuji, jak pan Jiráček přišel o život, když jsme šli vítat Američany.“
„Co jsem viděla, protože jsem chodila do gymnázia na Smíchov, bomby spadly taky na Karlovo náměstí. Byli jsme se tam potom podívat. Bylo to tam obštelované, protože hledali lidi, kteří eventuálně přežili. Na jednu stranu dávali mrtvé, ty potom dávali do kostela, co je na Karlově náměstí. Aby [je] lidé mohli identifikovat, poznat, jestli někdo z nich k nim nepatří.“
Alena Majkusová se narodila 27. června 1929 v Praze do úřednické rodiny. Její otec Vojtěch Šebor se za první světové války coby legionář zúčastnil ruské anabáze. Ve čtvrti Košíře na Praze 5 zažila v roce 1939 příjezd německé okupační armády a pozdější zábory židovského majetku. Po zavedení přídělového systému se její rodina musela vyrovnávat s nedostatkem základního zboží. V roce 1942 byli v koncentračním táboře Mauthausen popraveni její příbuzní, manželé Hoškovi, kteří se v roce 1942 zapojili do pomoci parašutistům včetně Josefa Gabčíka a Jana Kubiše. Pamětnice zažila velké bombardování Prahy v únoru 1945 a také útok německé stíhačky na civilní obyvatelstvo v posledních dnech války. Během Pražského povstání stavěla se sousedy barikády. Po válce vystudovala lékařskou fakultu a působila jako dětská lékařka. Na Střední zdravotní škole v Klatovech krátce učila pozdější známou vražedkyni dětí Marii Fikáčkovou. Do důchodu odešla v roce 1989 z pozice městského pediatra v Plzni. V západočeské metropoli žila i v době natáčení v roce 2021.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
