Chceme světlo! Brutální zásah VB na Strahovských kolejích
Studentům ubytovaným v nových kolejích na Strahově došla 31. října 1967 trpělivost. Měli už dost věčných výpadků elektřiny, a tak se jich několik stovek vydalo do centra Prahy pod heslem: „Chceme světlo“. Na konci Nerudovy ulice je napadli policisté a hnali je zpátky na Strahov.
Policisté obcházeli jeden pokoj po druhém a studenty do krve tloukli pendreky, pěstmi a kopali do nich. Ve společnosti se ale oproti minulým letům cosi podstatného změnilo, už měla dost komunistického násilí – studentů se zastali vysokoškolští hodnostáři, média a i veřejnost.
„Začalo to už na podzim v sedmašedesátým. Já jsem bydlel na Strahově. Šest tisíc studentů. Denně fotbálek. Takový úžasný mezinárodní centrum studentů. Už tehdy tam komunisti zlobili. Když byl nějaký majáles, tak se zatýkalo. Pak ve zkouškovém období vypínali proud, tak začaly demonstrace, už na podzim v sedmašedesátým. Říkali jsme: Jdeme na Hrad!“ František Srovnal
Student biochemie na Vysoké škole zemědělské Aleš Macháček v říjnovém studentském průvodu nešel, ale podílel se na výrobě studentského informačního bulletinu. „Tiskl se ve Všehrdově ulici a já jsem ho i distribuoval po školách. Ten bulletin nebyl o ničem jiném, než že policie zbila studenty.“
Dění roku 1968 Aleše zcela pohltilo. Burcoval, diskutoval, protestoval. Sblížil se se skupinou studentů, kteří se sdružili v Hnutí revoluční mládeže: „Byl jsem ale na ně moc velký anarchista,“ vyprávěl pro Paměť národa.
Později ho jeho známý Jan Kavan zapojil do distribuce exilové literatury. V Ústí nad Labem, kam se mezitím přestěhoval, šířil mezi přáteli Chartu 77. Počátkem roku 1977 byl zatčen a následně odsouzen ke třem a půl roku vězení. Většinu trestu si odseděl na Borech.
Zároveň je třeba uvést, že Aleš Macháček byl od prosince 1979 do února 1981 veden v registračním protokole Státní bezpečnosti v kategorii agent s krycím jménem Procházka. V roce 1984 emigroval do Velké Británie.
Michal Šmíd, výstava Paměť národa '68