Sto kilometrů od místa určení – výsadek skupiny Tungsten

/ /
Výsadek Tungsten rotmistr Leopold Musil (vlevo) a kapitán Rudolf Pernický. Zdroj: Místa Paměti národa
Výsadek Tungsten rotmistr Leopold Musil (vlevo) a kapitán Rudolf Pernický. Zdroj: Místa Paměti národa

Je kolem půl jedenácté v noci, 21. prosince 1944 a letoun Halifax mizí do noci. „Sbohem Anglie! Už se tam nikdy nepodívám!“ říká si na padáku kapitán Rudolf Pernický, velitel paravýsadku Tungsten.

Jejich úkolem bylo zajistit příjem dalších výsadků a materiálu na území protektorátu, dopravit náhradní krystaly pro radiostanici paraskupiny Calcium a připravit odlet představitelů domácího odboje do Velké Británie. Vinou chyby navigátora byli ale Pernický s Musilem vysazeni u Libenic nedaleko Kutné Hory namísto u Vortové u Hlinska.

Šaty z oblak

Je měsíční noc, Rudolf Pernický jasně vidí, jak za ním vyskočil druhý člen výsadku, rotmistr Leopold Musil, a zároveň sleduje směr, kde asi dopadne. Po prolétnutí příkrovu námrazové mlhy nad zemí se rychle objevil terén a velitel výsadku bezpečně přistává na úzkém nezoraném pruhu strniště pokrytém lehkým popraškem sněhu asi 400 m jižně od vesnice Libenice.

Libenice nedaleko Kutné Hory. Zdroj: Líbenice
Libenice nedaleko Kutné Hory. Zdroj: Líbenice

Zbavuje se padáku, vybaluje batoh z nožního zásobníku a setkává se s Leopoldem Musilem, který hlásí utržení nožního zásobníku, v němž byly  krystaly pro stanici, část přístrojů k radiomajáku EUREKA, záložní střelivo, prádlo a podobné věci.“ Pokud by ji někdo našel, znamenalo by to prozrazení výsadku i ztrátu materiálu pro skupinu CALCIUM a její vysílačku MILADU.

Díky promyšlenému systému pátrání chůzí ve vlnovkách v určitých vzdálenostech od míst seskoku parašutisté zásobník kolem 00:30 nacházejí. Padáky, kombinézy a výstroj potřebnou k seskoku zahrabali do stohu.

Když po letech Rudolf Pernický do Libenic přijel, tak se dozvídá, že jejich vybavení někdo našel: „Nějaká dívka si nechala z bílé padákové látky ušít svatební šaty, gestapo na to přišlo a v březnu 1945 ve vsi vyšetřovalo.“

Poté musejí parašutisté „zmizet“ od místa seskoku co nejdál, než začne svítat. Vydali se jihovýchodním směrem a v nedaleké vesnici zjistili, že na záchytnou adresu Cyril Musil, Studnice u Nového Města na Moravě to mají asi 80 km vzdušnou čarou.

Pohled na Vrdy. Foto: Wikimedia Commons
Pohled na Vrdy. Foto: Wikimedia Commons

Navečer 22. prosince 1944 se vydávají na cestu, Štědrý den stráví ve stohu nedaleko Vrdů. Rudolf Pernický vzpomíná, že odtud dobře viděli mohutný dvouvěžový kostel ve Zbyslavi. I když to byly více než skromné Vánoce, pro Rudolfa Pernického asi jedny z nejhezčích v životě, protože jim kralovala radost z operačního nasazení.

Zachránila je čokoláda

Třetí den parašutisté vystoupali na hřebeny Železných hor a čekal je náročný přechod zimní Českomoravské vysočiny, při němž museli být co nejméně nápadní – pohybovali se proto jen po polních cestách, vyhýbali se obydleným místům. Toho roku napadlo dosti sněhu – brodili se jím po pás, popruhy batohů se jim zařezávaly do ramen, nesli sebou značnou zátěž – 25 kilogramů.

Postupovali pomalu, přes den se ukrývali v lese, kde pokud to bylo možné, odpočívali. Na sníh chvojí, pod hlavu batohy a spali ve spacích pytlích – měli kvalitní, americké, podšité. Rudolf Pernický udělal první noc chybu – sundal si boty, které mu do rána zmrzly, a pak si v nich během pochodu odřel nohy.

Orientace nebyla vždy kvůli mlze možná. Jídla neměli mnoho, k dispozici měli pouze jednou dávkou dehydratované stravy na 24 hodin (sušené maso, lisovaný čaj s cukrem), dále půl kilogramu salámu – a 1 kilogram čokolády, jednu tabulku ráno, druhou večer, na ohýnku nebo na suchém lihu si čokoládu roztavili a vypili. Vzít ji byl nápad Rudolfa Pernického, tato čokoláda je zachránila.

Zimě zdar!

V noci 28. prosince dorazili za štěkotu psů do Studnice kolem 5. hodin ráno. Báli se prozrazení, a tak v lese čekali na rozednění. Věděli, že v prvním stavení od lyžařského můstku bydlí Cyril Musil – jejich kontaktní osoba. Můstek postavil Cyril Musil jako poznávací znamení.

Statek Cyrila Musila ve Studnici. Zdroj: Paměť národa
Statek Cyrila Musila ve Studnici. Zdroj: Paměť národa

Rudolf Pernický nechal Leopolda Musila hlídat zavazadla a za rozednění vyšel pěšinou z lesa a spatřil lyžařský můstek nad opuštěným lomem. Vešel zadem do dvora statku a oslovil první lidi, které potkal – rodinu ze Slovenska, která zde pomáhala. Oslovil chlapíka, který měl ruce v kapsách, v ní pistoli.

Rudolf Pernický vyslovil heslo „Zimě zdar!“, chlapík odpověděl: „Proboha, vy vypadáte!“ Rudolf Pernický oznámil, že mám dole v lese parťáka s materiálem a zda zde bydlí Cyril Musil. Byl pak přijat paní Musilovou, která byla vyvolána ven. Opět se jí zeptal na manžela.

Zanedlouho vyšel ven Cyril Musil a pozval Rudolfa Pernického dál. Ten se mu představuje krycím jménem Pavlík, dle občanské legitimace, kterou byl vybaven z Londýna. Říká Cyrilu Musilovi, že si jistě pamatuje na příslib, který učinil a že se hlásí pod heslem „Zimě zdar!“ – toto heslo bylo dojednáno v červenci 1944, když se připravovalo vysazení.

Na to si Cyril Musil musil vzpomenout a vydali se s lyžemi a saněmi, aby dovezli batohy a Leopolda Musila z lesa, kde se předtím schovával. Předtím dostal štamprli slivovice, po které by „jak mátoha“.

Nejdřív byli pohoštění a ošetřeni. Byli pořádně omrzlí – ponožky jim přimrzly k nohám. Poté ulehli k zaslouženému spánku – po namáhavém pochodu spali půl druhého dne v Musilovic peřinách jako nemluvňata.

Do konce války

Ještě téhož večera přichází na parašutisty velitel skupiny gen. Svatoně kpt. Zdeněk Bříza a 1. 1. 1945 navazují styk s vojenským zplnomocněncem R-3 pplk. Richardem Štainerem – Veselým a ppor. Františkem Širokým z paraskupiny Calcium, kterému předali krystaly pro jejich radiostanici Miladu, ten zároveň potvrdil jejich totožnost.

Poté mohli začít plnit své poslání – vyhledávali vhodné plochy pro shoz materiálu a rotmist Musil naváděl pomocí radiomajáku Eureka letadla přivážející další výsadky s materiálem. V této činnosti pokračovali úspěšně až do konce války.

Vzpomínky pamětníků pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Podpořit ji můžete i Vy. Více na http://podporte.pametnaroda.cz. Děkujeme!