„Měsíc po 17. listopadu jsme zorganizovali lidský řetěz Ruce Evropy, což byl průvod z Břeclavi až na hranici s Rakouskem,“ vzpomínal Dušan Vaněk, jeden ze zakladatelů Občanského fóra v Břeclavi.
V neděli 17. prosince padla symbolicky železná opona na česko-rakouských hranicích, když tehdejší ministr zahraničí Jiří Dienstbier přestřihl ostnaté dráty u městečka Laa an der Thaya spolu s rakouským protějškem Aloisem Mockem.
O kus dále vyšly na rakousko-české hranice asi tři tisíce lidí z břeclavského náměstí, kteří se na trasu dlouhou čtyři kilometry vydali držící se za ruce. Na dříve nepřístupnou státní hranici s Rakouskem se vydali po podepsání rezoluce požadující odstoupení komunistické poslankyně Federálního shromáždění Dany Kancírové.
Další z organizátorů lidského řetězce Bedřich Stigler, místní fotograf a spoluzakladatel Občanského fóra, popsal, co této akci předcházelo:
„Ten moment, kdy se otočily síly, a my se nepřišli zeptat, zda ta akce může proběhnout, ale oznámili jsme jim, že se akce uskuteční, byl neuvěřitelně opojný. Velitel nás požádal, ať to uděláme o dva km dále, že to už není jeho rota, a šel telefonovat svému nadřízenému.“
Přestože se to Pohraniční stráži moc nepozdávalo, nakonec prostříhala dráty a několikakilometrový řetěz lidí došel v poledne až na hranice, kde na ně čekali Rakušané a za přítomnosti televizních štábů zazněla československá hymna.
„Měli kotle, ve kterých bublal guláš, krájel se chleba, pilo se víno, hrála dechovka,“ popsal situaci na hranicích další z organizátorů Zdeněk Hrubý a dodal:
„Rakušané zvali lidi k nim a naši zase je k nám. Nedbalo se zákazů a hranice se ten den vesele překračovaly. Dostali jsme jejich hasičské auto, megafony a jezdili jsme a svolávali lidi domů. Na cestě zpět jsme potkávali Rakušany, co šli kolísavým krokem domů.“
